Report z Progression Sessions od Myclicka

Trpíte výpadky krátkodobé paměti a nebo si ještě vzpomenete na leden roku 2003, kdy v klubu Roxy dosahovala vlhkost svých maximálních hodnot a prostor pro váš pohyb byl omezen několika centimetry? Obklopen skeptiky jsem naslouchal celý říjen tezím o tom, jak opravdu nehrozí, aby si v tom přebohatém podzimním kulturním vyžití lid pražský udělal čas a znovu dorazil vzdát hold dvěma ikonám atmosférického drum'n'bassu… Co naplat, ty dva mám rád stále a i když jejich tvorbu už tolik nevyhledávám, byla tu pro mě jedna milá povinnost!

Práh Veletržního paláce jsem překročil dvě minutky po jedenácté a už chumel čekajících před vchodem naznačoval, že tento pátek jsem si tuhle akci v party listu nevyhledal jenom já, ale i značná část zmlsané a rozmazlené Prahy. Poněkud nevábná chodba mě snadno dovedla k šatnám a zbaven svršků (samozřejmě ne všech) vyrážím okamžitě nasávat atmosféru! Nu i když… Hladina tekutin  v lidském těle se prý musí neustále hlídat a doplňovat, takže nejdříve dám přednost jednomu nasávání před druhým a zjistím tak alespoň aktuální stav cen na baru a světových trzích. :) Agentura D Smack U, která byla pod touto akcí podepsána, pokračuje v nastavených laťkách klubem Roxy, takže vše zůstává víceméně při starém, tedy vodka za padesát, Red Bull o hnědou minci navíc, tři deci coly sedmadvacet a pivko 35 Kč.

A kdopak že nám to k popíjení právě hraje? Jo, to kdybych dokázal odtud dohlédnout, ještě že si před akcí většinou ukládám line-up do šedé kůry mozkové. Moc mě mrzí, že jsem přišel o hru DJe Swega, leč pracovní povinnosti opět zavelely zcela nekompromisně. Slávek z bookingu Shadowbox.cz mě totiž dobře bavil během letních festivalů a tak mohu asi jen předpokládat, že i tentokrát započal svou hru hodně zvesela a optimisticky a docela bych uvítal alespoň zpětně záznam z této akce (tedy pokud si nějaký vytvořil). V těch jedenáct hodin, v půl dvanácté je prostor hlavního sálu naplněn do poloviny, možná dvou třetin a tak stojím uprostřed a snažím se zvyknout si na místo, v němž jsem si užíval naposledy pod taktovkou agentury Lighthouse či Wax a to už je opravdu pořádných pár let zpátky. Řeknu vám, přivykám si tedy opravdu ztěžka…

Tak schválně – jak moc byste si užili párty v některém z pražských klubů, když by vám po celou dobu konání svítilo na parket poměrně silné žlutobílé osvětlení? Vždyť útěk z reality je především o barevných efektech, paprscích laseru, mlze a zdařilých projekcích. Myslíte, že si tohle všechno dokážete vychutnat za světla zářivek nebo žárovek, při nichž třeba trávíte svých osm povinných hodin v práci? V tom případě vám tiše závidím… Údajným důvodem prý bylo nutné bezpečnostní opatření, které holt ani promotér ovlivnit nemůže. Ale co to? Proč je zvuk takový nedefinovatelný, nečitelný a nezřetelný? Jednoduše proto, že také tato hala může být směle napsána na černou listinu s názvem Nenazvučitelná místa.
Extrémně vysoký strop a bonusově konstrukce, kde by se zvuk začal zabydlovat teprve v okamžiku, kdy by se den po akci konala na stejném místě výstava koberců a pořadatelé by zdi ověšeli svými výrobky s denním předstihem. Zatímco vpředu rvala jeho síla uši a bez špuntů jsem si opravdu netroufal, vzadu vznikala nepříjemná koule, ač byla kvalita použitých reproduktorů vynikající. Inu co naplat, hned dva hendikepy, s nimiž se člověk, jenž přišel především za muzikou, musí chtě nechtě vypořádat, pokud to snad nechce rovnou vzdát.

Přiznám se, že jsem při první návštěvě LTJ Bukema u nás kroutil hlavou, když byla právě před něho do line-upu zařazena Babe LN. Vím moc dobře, jak se tahle paní umí za mixážním pultem ohánět, jak moc pod kotel nakládá, až jiskry létají na všechny strany a jak drsnou předehru chlapíkům z Good Looking připravila… Nicméně historie se prý opakuje a také letos padl los na ni. A řeknu vám přátelé, tentokrát jsem neměl nejmenších výhrad! Žádná Vysoká Industriální Škola, žádné železárny, slévárny ani kovářská průprava – tohle byla moc fajn muzika! Vzdušné melodické linky, sem tam vokálek, časté změny, precizní mixy, příjemné gradace, zkrátka barevný život nul a jedniček ukrytý v černočerných kotoučích. Návštěvníci Veletržáku se pomalu pohupovali, žilo to především v prvních pěti řadách a čím dál častěji jsem přitom registroval pohledy na hodinky. Zkátka ve stylu: "Jo, jako dobrý, ale my tu čekáme na ty dva, tak honem honem vteřinová ručičko - pospíchej!" Naštěstí byl i tentokrát čas neúprosný a tak jsme se nakonec dočkali.

V té hale bylo snad pouze jediné místo, kde se tma dala krájet a hádejte které… Samozřejmě pódium. :) Po půlnoci tedy následovalo hromadné natahování krků – jsou to oni nebo ještě ne? Conrad zatím neřekl ani slůvko, žádné přivítání s publikem se nekoná, ale muzika se přeci jen poněkud změnila. Že by se chlapci pomalu rozkoukávali či chytře stupňovali napětí? Náhle na pravé i levé plátno ve čtvrt na jednu naskakuje nápis Progression Sessions a MC Conrad nejdříve na zkoušku tišeji a potom už standardním kazatelským hlasem promlouvá k publiku. Po dlouhé době zůstávají gramofony vypnuty a vzduchem se nese z úst jednoho jméno toho druhého, jméno, které tu zazní během třech hodin dost možná ještě padesátkrát. To kdybyste náhodou nevěděli, kdo že nám to hraje či nové brýle máte v Oční optice zamluveny až na pondělí a tudíž na jedno ze dvou pláten nedohlédnete…

Přiznám se, že letos jsem od Mr. Bukema neslyšel jediný tón či jediný mix a dopředu jsem byl od známých informován, že také on hraje poslední dobou tolik populární liquid funk. Dočkáme se tedy všech těch High Contrastů, Nu:Toneů a dalších klenotů značky Hospital nebo to bude opět promo domovského labelu? B je správně! Zatímco Adam Freeland sestavoval při posledních návštěvách set především z vlastních nevydaných kousků a dělal jako chytrý obchodník přůřez labelem Marine Parade, tady to bylo o podobném modelu. Stále stejné bicí spodky! Ty, podle kterých poznáte Bukemovo vydavatelství na sto honů a nemusíte přitom jednotlivé skladby vůbec znát. Zkrátka "LTJ Bukem style" – nic víc, nic míň. Stopáž jednotlivých tracků zhruba okolo sedmi minut a co myslíte, kolikrát jsme se za tu noc dočkali těch hlavně u nás nepříliš oblíbených rewindů? Nu opět mockrát! "Reagují lidi na tento track? Fajn, tak my jim ho pustíme ještě jednou! Conrade řekni něco, já zatím vrátím přenosku na začátek. Díky moc!!

Co se týče samotného MC Conrada, tradičně bez chyby a opět jen musela všem "emsíkům" v sále sklapnout čelist. Jak to ten chlap dělá, že ani po třech hodinách nechraptí? Žloutky, med? Kde je ten recept? Jak jsem byl kolegou Nexisem poučen, zazněla i jeho zpěvná poloha díky vlastní skladbě Golden Girl, ovšem já jsem litoval, že čas tentokrát nedozrál pro mou oblíbenou Future´s Call v remixu Japonce Makota. I když ruku na srdce, ta by tomuto rozjetému mejdanu příliš neslušela a uměl bych si ji představit asi jen jako intro tohoto povedeného potlachu. "We Want You, We Need You" hecoval Conrad publikum, nechyběla ani osvědčená hláška "Make Some Noise!" a v davu to vřelo a dav se hýbal.

Každopádně kolem druhé hodiny ranní jsem zaregistroval značný úbytek tanečníků. Že by lidem snad tihle pánové neseděli, mohlo za to ono zmiňované prostředí, či snad ze zcela jiného soudku TDK Time Warp na druhý den hnal všechny předčasně do hajan? Chlapci měli končit ve tři ráno, ale pozdě začali a tak si svou krasojízdu protáhli do půl čtvrté, přičemž ty vynucované přídavky hlavně z jejich strany mi přišly poněkud trapné. Dokážete si představit Carla Coxe či DJe Tiësta, jak se ptá ústy nějakého člověka s mikrofonem už potřetí :jestli teda jako mají dát ještě jednu desku a že jako pokud budete teda řvát, tak oni ji teda jako ještě dají, no…: :)

Nastupující Koogi vystřídal oba pány v půl čtvrté a okamžitě jsme byli svědky obdobné situace, jako po ukončení koncertů a nástupu následných DJských setů v Abatonu. "Hlavní hvězdy skončily? O.K, jde se dom!" V tu chvíli hrál Tomáš z odhadnutých dvou, maximálně dvou a půl tisíců návštěvníků tohoto večera, pro pouhé dvě stovky nespavců. Tentokrát se také krotil, nedopouštěl se žádných brutalit a pokud znáte jeho set, který před pár lety umíchal pro časopis XMAG, zhruba v tomto duchu se nesl zbytek této akce. Ozdobou jeho žhavé hry bylo duo MC´s, kteří kromě přetahování se o mikrofon dost obstojně šlapali milému Conradovi na paty!

Teď si vlastně uvědomuju, že jsem se ani slovem nezmínil o druhém pódiu, které bylo umístěno nalevo od vstupní chodby. Nezmínil a to z prostého důvodu. I když jsem se moc těšil na sety DJe Talla a třeba slovenského Merseyho, jenž u nás zase až tak často nebývá, odcházel jsem zklamán. Ani zde jsem nebyl schopen dešifrovat, co že ti kluci vlastně hrají. Ne proto, že bych snad desky neznal, ale v tom šíleném, odrážejícím se zvuku nebylo možné ani dešifrovat, jestli hraje house, downtempo, nu-jazz nebo broken beat. Prostě jen hromada nepříjemného hluku pod jednou střechou. :(

Premiéru nové noci Live In Prague, kterou má na svědomí agentura D Smack U společně s Abaton Production, hodnotím pozitivně. Opět jedna párty, kde jsem neznal jedinou desku a přesto si odnesl neopakovatelný zážitek. Co se však týče místa konání, za podobným účelem ho určitě vyhledávat nebudu. Je totiž… Jak to jen říci? Pro párty, tak jak ji máme rádi a jsme na ni zvyklí, nevhodné.