Romanův report z Vibrations

Myclickův report jste určitě už všichni četli, takže podrobný popis zázemí a vůbec toho, jak to v Průmyslovém paláci v pátek večer a v sobotu ráno vypadalo, nemá moc význam. Skutečně dorazil mnohatisícový dav lidí, především díky symbolickému vstupnému, kdy pořadatelé po půlnoci raději už stopli prodej lístků. Skutečně se u barů tvořily v průběhu noci obrovské fronty, které vystát byl skutečně výkon hodný bobříka odvahy a trpělivosti. Jenže při kapacitě 15ti tisíc lidí tohle prostě eliminovat nejde a i kdyby se přidala další řada barů na druhou stranu hlavní stagee, byla by stejně plná, jako všechny ostatní. Navíc by lidé přišli o pohodlný prostor, kde mohli procházet do dalších stageí, aniž by se museli prodírat tancujícím davem. Kupodivu záchody byly po celou noc OK. Hodnotím jen ty pánské, které jsou přecijen, co se týče rychlosti obsluhy, mnohem efektivnější. Je pravda, že dost často jste na nich našli i osoby opačného pohlaví, ale není už pravda, že tam byly striktně za účelem vyprázdnění. Ostatní motivy však nechám zcela bez komentáře :-) Ostatní služby už byly standardně kvalitní a nadstandardní záležitosti jako hair studio nebo potiskování triček byly totožné s Brnem. Jo a musím ještě vzpomenout balónky, které samozřejmě nechyběly a ke zdviženým rukám clubberů se na hlavní stagei spustily těsně před setem Erica Prydze. Jen jsem postřehl, že v Brně dokázaly tyto balónky lítat halou mnohem déle, zatímco v Praze se do nich všichni s vervou pustili a za pár minut ležely všechny propíchané na zemi. Docela by mě zajímala ta souvislost.

Jelikož jsem byl i na brněnské Vibrations, tak na dekorace, doprovodné performace (byly takřka totožné) a nejrůznější atrakce jsem byl už vynadívaný dost a tak na pražskou party jsem šel striktně za muzikou. Line-up byl mnohem košatější a mnohem větší, než tomu bylo v Brně. Tři stylově různorodé stagee včetně chill-outu, který byl ostatním pódiím rovnocenným partnerem. Vůbec Čilichili stage mě překvapila ze všeho nejvíc. Krásný červený koberec, spousta pohodlných míst k sezení, typická lounge atmosféra a hudba, která do takového prostředí vyloženě seděla. Tedy žádný tech-house nebo cokoliv zběsile rychlého, jak je zvykem na mnoha jiných parties. Namísto toho se velmi trefně zvolení DJs věnovali stylům, které na parties podobného typu běžně neuslyšíte. Například latino, jazz atd.

Chtěl jsem se tentokrát vytáhnout a přijít na party včas. Jako první navíc na hlavní stagei hrál DJ Rai a to je minimálně sázka na jistotu. Bohužel mi jako na potvoru nikdo neřekl, že Dopravní Podnik hlavního města Prahy nasadil ten večer do provozu namísto starých osvědčených tramvají "nové typy Pendolino" a tak jedna tramvaj jela do vozovny, druhá pro jistotu nepřijela vůbec a já byl nakonec rád, že jsem stihl alespoň půlku vystoupení projektu Southeast. Do pátečního večera jsem o nich příliš mnoho nevěděl a znal pouze jejich hit Brazilian Heat, avšak ten večer mě svým live vystoupením přesvědčili, že tihle kluci stojí za pozornost. Brazilian Heat samozřejmě zazněla, ale společně s ní další řádka groovy tracků, které mi svými kvalitami kolikrát vyrazily dech. Tak nějak si budu asi muset zvyknout, že i v českých podmínkách mohou vznikat kvalitní techno tracky světové úrovně. Southeast mile překvapili nejen mě, ale i početný kotel před nimi, ve kterém si už krátce po deváté hodině užívalo mnoho stovek rozdováděných clubberů.

Na koho jsem se možná až příliš těšil, byl Tom Middleton. Dal jsem na rady ve fórech, že tenhle chlapík je prostě ďábel a s tím jsem také čekal na začátek jeho DJského setu. Jenže ouha, začátek byl zcela mimo mísu. Těžko říct, proč Tomovi začátek hraní nevyšel. Možná neodhadl, co v tu chvíli chtějí lidé slyšet. Tom Middleton je ale skutečně hvězda extra velikosti, protože kde by jiní DJs po nevydařeném startu stále tápali a hráli před stále menší a menším publikem, tak tam Tom nasadil úplně jinou tvář a nakonec na svůj set přitáhl mnohem více lidí, než kolik na něj čekalo před začátkem jeho hraní. Nebudu vám ale lhát nebo překrucovat pravdu. S DJským setem mělo Tomovo hraní pramálo společného a nebylo výjimkou, že dvě v mixu neslučitelné desky prostě oddělil kratičkou pauzou ticha. Tohle asi lidem příliš nevonělo. Tom to ale dokázal vyvážit skvělým kontaktem s lidmi, hláškami do mikrofonu a neuvěřitelně zábavnými deskami. Trance, progressive house, electro, tech-house - všechno se vším během hodinky a půl. Hit střídal hit a tak kdo nemá rád podobné sety plné starých skladeb a cover verzí, asi ho to příliš nebavilo. Naštěstí takových lidí nebylo v hale příliš a tak se z větší části nacpané pravé křídlo Průmylsového paláce vlnilo do rytmů Gorillaz, Coldplay a dalších nesmrtelných tanečních remixů známých pecek. Když už jsem mluvil o těch stylech, málem bych zapomněl na breakbeat, kterému patřila závěrečná asi dvacetiminutovka. Poté, co se Tom ujistil, kolik má ještě v přesně načasovaném harmonogramu času, zahulákal do mikrofonu "Do You Like Breakbeat?", načež následovalo bouřlivé "Yes" a breakbeatový cover úžasné My My My od Armanda van Heldena. No neskutečný hudební zážitek. Nakonec budiž Tomovi odpuštěn začátek a tak trochu ne-DJský styl mixování a díky za to, že dorazil a že byl tím hudebně nejlepším, co jsem na pražských Vibrations zažil.

ČiliChili zone jsem většinou jen prošel nebo se jen velmi krátce zastavil na cestě buď na hlavní, nebo na Euphorii stage. Jenže mezi druhou a čtvrtou ranní jsem se v tomto červeném prostoru s obrovskou koulí uprostřed zastavoval na mnohem delší chvilky. Mohl za to norský DJ Butti 49, který mě uchvátil, alespoň ve chvílích, co jsem ho slyšel, kouzelnou kombinací downtempa, jazzu, latina a breaků. V tu chvíli, ačkoliv jsem byl již poměrně solidně unaven z průběhu noci, mi ani tak nevadilo, že si nemám kam sednout v slušně zaplněném chill-outu. I když prostor přímo vybízel k posezení a popíjení vámi oblíbeného drinku, tak Butti 49 nutil svými energií nabitými deskami k pohybu. A to prosím šlo o lounge music. Jenže jak už to tak bývá, na obrovských parties s více stagemi se prostě všechno stíhat nedá a tak doufám, že Butti 49 ještě někdy naší republiku navštíví a střihne si svůj vytříbený set v nějakém klubu, kde bude jen jedna stage a hudba podobná té jeho.

Lákadel bylo na Vibrations skutečně mnoho a o třech pro mě nejmilejších už víte. Hvězdou večera byl však ohlášený Eric Prydz a ten mě svým setem, ačkoliv jsem ho neslyšel úplně celý a když už, tak z větší části z fronty u baru, poměrně mile překvapil. Možná jsem čekal větší disko, možná jsem čekal něco ve stylu Call On Me, ale Eric se od tohoto hitu dávno distancoval a svým setem připomínal spíše jeho alter ego Pryda. Hrál velmi živě, překvapivě ne moc hitově a skvěle se na něj tančilo a pařilo. Andyho Cata jsem příliš nestíhal z důvodu Buttiho 49 v chill-outu, ale každopádně jsem od něj nečekal tolik tvrdý set, občas tíhnoucí až k technu, resp. k tvrdšímu tech-houseu. Věřím, že pro většinu jeho posluchačů to byl parádní taneční zážitek, ale pro mě, střídajícího Andyho a Buttiho 49, až příliš velký rychlostní kontrast.

Vibrations v Praze toho nabídly mnohem více. Především ještě drum´n´bassovou stage, kde vystoupili velké hvězdy High Contrast a Scratch Perverts s MC Dynamite, ale i když mám d´n´b ve stále větší oblibě, tentokrát jsem tuhle stage až příliš přehlížel a tak hodnotit jí z mého pohledu asi nemá moc smysl. Ovšem co jsem odkoukal ze spokojených výrazů přítomých lidí, tak to musel být pořádný mazec!

Jelikož jsem byl na obou Vibrations, tak pro mě pražská mutace této party nebyla žádným velkým překvapením. Poctivá masová party, kde problémům s frontami u barů lze předejít opravdu jen v minimální míře. Navíc, kdo jde na party s 15ti tisíci lidmi s tím, že zažije luxusní pohodlí a obsluhou pouze pro něj, je blázen. Muzika byla výtečná, zvuk také a vlastně nemám větších výtek. Navíc se říká: darovanému koni na zuby nekoukej a party Vibrations byla jakýmsi dárkem pro všechny clubbery, kteří se jen do Průmylsového paláce dokázali vejít.