REPORT

 

Romanův report ze Svojšic

První klasický open air letošního léta máme za sebou a i když patří Svojšice spíše mezi ty skromnější dítka české festivalové scény, rozhodně to umí svým návštěvníkům vynahradit jinak. Myslím, že těch necelých osm tisíc lidí na místě má slova bezpečně potvrzuje.

 

Několik vylepšení sliboval Agent s Džejárem pro letošní ročník svojšického festivalu a já mohu potvrdit, že většina slibovaného skutečně na festivalu byla. Nebo spíš nebyla. Mluvím například o frontách u barů či stánků s občerstvením. Pivo, a nejenom to, teklo proudem a u jednotlivých stánků a barů se netvořily zbytečné zástupy lidí jako loni. Barů byl dostatek a výběr široký. Komu však ani klasické nápoje nestačily, ve stanu Red Zone mu do červena odění barmani připravili daleko zajímavější kombinace nápojů. A propos, stan Red Zone. Ten večer jediné místo, kde se tvořily nějaké ty fronty. Nebylo to však dáno neschopnou ochrankou nebo organizačním kiksem. Red Zone má prostě určitá pravidla a ty prostě do luxusně vzhlížejícího stanu více jak 600 lidí najednou nepustí. Jenže ačkoliv fronta před stanem vypadala kdo ví jak hrůzostrašně, nikdy mi netrvalo déle jak deset minut, než jsem se do stanu dostal.

Co zůstalo při starém, byla velmi kvalitní vizuální stránka festivalu. Už loni mě masivní lasery rozsekaly minimálně podobně, jako set Tokyho s Bossem. Ani letos na své intenzitě a kráse nepolevily. Světla byla také good a videoprojekce jakbysmet. Snad jen pro příště se přimlouvám za to, aby se pomocí videoprojekce ohlašovaly nejrůznější nesrovnalosti v line-upu. Je to ten nejpřirozenější způsob, jak okamžitě dostat nejrůznější info lidem.

Na letošních Svojšicích by tento způsob komunikace jistě ocenilo několik tisíc clubberů, kteří čekali na Justina Berkoviho a Glenna Wilsona. Justin naneštěstí onemocněl a tak mu přejme brzké uzdravení a nějaký náhradní termín pro hraní v Česku. To Glenn si u českého publika udělal větší vroubek potom, co jsem slyšel, že se jednoduše na celou akci vykašlal. Uvidíme, co se objeví v oficiální tiskovce přímo od kluků z DC Proma. Ale i přes dvě nepříjemné absence to v bohatém line-upu rozesetém do tří stageí neudělalo až tak velkou paseku, jako někteří z vás na různých fórech pociťují. Své hraní si tak mohl protáhnout například Marko Nastić, pro mě jeden z nejlepších DJů na letošním techno flooru. Neslyšel jsem zdaleka tolik, kolik bych si teď po akci přál, ale rozhodně vím, že mě jeho podání a hudební myšlení oslovilo daleko více, než bych vůbec čekal. Příjemně mě bavil i Elektrabel. Bohužel jsem na hlavní stagei netrávil tolik času, abych tu mohl zodpovědně hodnotit jednotlivé DJe, takže
největším měřítkem jste pro mě byli právě vy, partypeople. Vy jste se bavili už od sedmi hodin odpoledne společně s Lordspacem a vydrželi jste až do devíti do rána s našim Deepdancem. Vykouzlili jste úžasnou atmosféru a bylo vidět, že vás svojšický techno line-up náramně baví. Dorazili Steve Rachmad z Holandska nebo Sebastianian Krammer z Německa a ti vás očividně bavili ze všeho nejvíc. Ovšem Agent s Džejárem do toho dali také pořádný kus hudebního srdce.

V Red Zoneu jsem byl zdaleka nejvíc. Ne, že by mě snad lákalo to čekání ve frontě, ale jak říkám, přežít se to dalo úplně v klidu. Daleko víc mě zajímali houseoví headlineři Colin Dale z Anglie a RyRalio DJs z Litvy. Ještě před nimi ovšem skvěle zafungovali čeští rozehřívači Maria.N, Mr. Pupitz a hlavně Chris Sadler. Maria.N na to šel klasickou cestou. Příjemný melodický houseík s tu a tam funky či najazzlou náladou. Mr. Pupitz pumpoval do lidí hlavně vokálovky a s příchodem Chrise Sadlera za mixy a gramce se už v deset večer vytvořil v Red Zone stanu pořádný tančící kotel. Letní hitovky se špetkou toho kýče zafungovaly v létě na clubery bez překvapení výborně a ukázalo se, že pro tento večer je to v tomto stanu nejlepší cesta, jak vyždímat z lidiček tu největší euforii a radost. Nastoupivší Colin Dale tedy přebíral dav ve slušně rozjetém stavu, ovšem nedalo se od něj čekat podobný hudební přístup. A taky že ne. Colin je světová hvězda a proto ho nějaké výrazné hitovky míjejí velkým obloukem. Přesto překvapil. Mě osobně v dobrém. Čistému a klasickému houseu se vyhýbal jak čert kříži a hudební koktejl sestavoval raději míšením nejrůznějších stylů. Electro, tech-house, tribal, minimal, breaky, trance – to všechno v úhledném houseovém balení, které bylo velmi příjemné poslouchat, ovšem hůře se na to pařilo. Ve stanu najednou ubylo rukou nad hlavou a část lidí se oddávala mírnému pohybu do rytmu a část zase aktivitám, které Red Zone nabízel. Tak například nechali jste si udělat vlastnoručně nadesignované tričko? Máte svojí kolekci oblíbených hitů na flashce? Máte nějaký originální účes na hlavě? To všechno a nejen to vás čekalo v Red Zone a jistě i čekat bude na nějakém z dalších festivalů.

Colinovo hraní tedy příjemně uteklo a nadešel čas na dalšího českého zástupce, tentokrát Dana Cooleyho. Velmi se mi líbilo jeho takřka prime-time nasazení, kterého Dan beze zbytku využil. Navázal na Chrise Sadlera a opět se stanem nesly euforické hitovky, které dováděly tanečníky do baru..no spíš do varu, ale za barem to barmani roztáčeli také velmi pěkně ;-) Už se mi ani nechtělo věřit, že po Danovi zase přijdou v uvozovkách uspávači hadů. Bohužel sem neslyšel RyRalio DJs z Litvy celé, takže bych jim nerad křivdil, ale předčasně jsem Red Zone stan opustil vlastně kvůli nim. Raději deset Colin Daleů, než dva protagonisty RyRalio DJs. Nuda, monotónnost, šeď. Tři slova, které zaručeně vystihují jejich set, při kterém se ve stanu odehrálo menší stěhování národů. Fronta plná zvědavců před stanem narůstala a zevnitř stanu prchali desítky lidí. Alespoň nemuseli zvědavci tak dlouho čekat.

Nerad bych zapomněl na třetí stage, kde celou noc vládl nekompromisní drum´n´bass a další odnože tohoto rozmanitého stylu. Ujít sem si nechtěl nechat hlavně pár slov v podání MCho Vaanta, který doprovázel hlavně startující Lulu Rulez s DJem Hechem. Ale Vaanta jsem pak ještě slyšel společně s Koogim a dalšími DJs, takže mi udělal velkou radost. Tenhle stan je sice ze všech stageí nejmenší, ale je to zároveň asi nejvíce vytížená stage, protože byla celou noc zaplněná do posledního metru čtvereční. Zejména pak při hraní Koogiho, Sayka a Katchy. A určitě také při IM Cyber, na kterou jsem se bohužel podívat nebyl.

Žádné desítky stageí. Žádné billboardy v metru či na dálnici. Žádný arogantní přístup vůči lidem. Takové byly Svojšice 2006. Festival na pohodu. Kdo chce slyšet řadu zahraničních DJs, netrmácet se kilometry po areálu a nevědět, kam vlastně jít, kdo nechce utratit horentní sumy za vstup a reklamní masírku, pak pravidelně navštěvuje festival Svojšice. Letošní ročník se povedl prostě za jedna. Atmosféra, muzika, lidi.

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
Dan
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016