Report z Transmission od Mar-Gec-Al

Když loď v čase 21:00 SEČ odstartovala z pražského kosmodromu jménem O2 Arena, byla již většina posádky na palubě a po drsnějším průletu zemskou atmosférou začal svým podmanivým výběrem skladeb povzbuzovat dychtivé kosmonauty první z Djů tohoto letu, Michal Poliak. Začal pěkně rychle, takže žádný pomalý rozjezd se nekonal a cestujícím bylo jasné, že po celý dlouhý let nebudou mít moc příležitostí k odpočinku. Loď se během jeho setu zastavila na kosmické stanici, kde nabrala zbytek posádky a plná loď, mající na palubě přibližně 12 tisíc členů posádky, se mohla vydat na dlouhou pouť s jediným úkolem – najít Nový svět, který by bylo možno kolonizovat. Již na první pohled pro to byla kosmická loď S.S. Transmission velmi dobře vybavena, protože pro dlouhé lety je důležité zejména pohodlí posádky, bylo zde zařízeno důkladné osvětlení, nadstandardní ozvučení po celé lodi a kantýny, které byly dobře zásobeny všemožným jídlem, pitím různých barev a chutí a také kosmickými cigaretami, ke kterým byly dodávány speciální zapalovače fungující nejspíš i ve vzduchoprázdnu...

Michal Poliak dokázal posádku dostat do pracovního tempa, ale jeho samotného výkon, jaký předvedl, vyčerpal, a proto se rád nechal vystřídat Giuseppem Ottavianim. Ten je znám tím, že nehraje hotové skladby, ale používá pouze jejich části, aby vytvořil její novou, neohranou verzi. Během jeho setu došlo ke zkoušce laserových zbraňových systémů a později byli všichni moc rádi, že k ní došlo, protože loď si záhy musela prostřílet cestu skrz pás asteroidů. Loď byla poškozena, ale naštěstí jen lehce a tak mise nebyla ohrožena. Let pokračoval a posádka, si v naprosto skvělé náladě podupávala do rytmu a nezřídkakdy se někdo neudržel a poskočil si. Giuseppe naservíroval spoustu svým skladeb, jako třeba Something For Your Mind, což stále ještě energičtí kosmonauté velice vřele přivítali.

Avšak nic netrvá věčně a Giuseppemu náhlý výkyv energie při nárazu jednoho z asteroidů poškodil jeho zařízení a tak, ač by rád pokračoval, musel si sbalit svá udělátka a uvolnit místo již natěšenému Markusovi Schulzovi. Ten se s posádkou opravdu nemazlil a začal do jejích uší prát jeden beat za druhým. To mělo naprosto nečekanou odezvu a po celé lodi nastal blázinec. Jen tak se začlo pálit z laserů, zažehávaly a zhasínaly se hlavní motory, vypouštěly se věci do vzduchoprázdna... Prostě anarchie. Nenašel se ale nikdo, komu by se nastalý stav nelíbil. Mezi členy posádky totiž vypukla euforie, protože si uvědomili, že jsou daleko od kohokoliv, kdo by jim rozkazoval, a tak si to pořádně užívali a nikdo nepracoval. Takhle si užívali, až narazili na mimozemšťany, kteří byli naštěstí přátelští a Markusovo řádění se jim také líbilo. A tak si ho chtěli nechat, ale místo něj nabídli náhradníka z jejich řad, který by se mohl stát vyslancem jejich rasy na Zemi. Kosmonauté bez váhání a plni očekávání, dohodu přijali.

Ferry nastoupil do lodi a na první pohled nevypadal, že by se od nás, lidí, příliš lišil, ale jakmile se postavil za Djský pult a začal pouštět hudbu, každý poznal ten rozdíl. Vytříbený vkus a perfektní smysl pro rytmus si posádku získal a Ferrymu se mezi nimi zalíbilo a tak dohodu s mimozemšťany potvrdili. "E.T.ové" jim ještě na cestu dali warpovou technologii, díky které mohli překonat obrovské vzdálenosti ve zlomku času jak s jejich vlastním pohonem. Loď tedy dál pokračovala ve své cestě pomocí mimozemského motoru a za podmanivých tónů, které vybíral sám "alien" Ferry Corsten.

A jak jsem řekl již jednou, všechno jednou skončí a set Ferryho Corstena byl náhle přerušen útokem jiné mimozemské, tentokrát velice agresivní rasy. Nastal lítý boj, ve kterém byly plechy roztínány laserovými paprsky, ocelové pláty byly trhány při nárazu raket a celá posádka, nyní již notně unavená, ze sebe vydávala vše, aby si zachránila holé životy. Naštěstí byla hrozba zažehnána, ale Ferry Corsten nechtěl dál po přerušení hrát a tak přišla řada na další lidské Dje. A vlastně ani ne Dje v pravém smyslu slova, spíše dvojčlenou kapelu, hrající živě na klávesy a různá elektronická udělátka, která si říká Rank 1. Ti v dobrém úmyslu povzbudit posádku po lítém boji začli pěkně od podlahy a z reproduktorů se valily přívětivé tóny (Superstrings, Adagio for Strings), ale i tvrdé beaty (Analog Feel), aby je udržovaly v bdělém stavu. Nic však, jak jsem již zmínil, netrvá věčně, a tak ani naše mise ne. Performance Rank 1 bylo náhle přerušena objevem planety, kterou jsme hledali a jelikož byla naše mise splněna, mohli jsme se vrátit na Zem. Kapitán zadal kurs k Zemi a na cestě "domů" nám hrálo duo původem z Egypta, Aly & Fila. Ale i přes jejich velmi sympatickou snahu udržet posádku pohromadě, odešlo dost kosmonautů spát a probudili se až zpět na Zemi. Žádný z nich ale na tuto cestu nezapomene. Na Zemi uběhlo pouze 9 hodin od odletu, ale na lodi to byla věčnost...
Již se těším na další let a snad se tam setkám i s vámi.

+ skvělý zvuk!
+ scéna!!! nejhezčí, nejvychytanější a nejfunkčnější scéna, jakou jsem u nás viděl – kam se hrabe Sensation White...
+ světelný park a lasery... 8 zelených, 3 plnobarevné
+ pyroefekty, předpřipravená bitva! To bylo něco úchvatného – pyroefekty, lasery, světla... příště víc...!:)
+ výkony Djs – kompaktní sety, mající hlavu a patu a žádné experimenty typu:"Teď tech-trance, teď uplift a teďka pro změnu trošinku půlnočního minimálku"
+ !!! RANK 1 !!!
- nevím, co dělal osvětlovač, ale určitě je škoda, že ta skvělá scéna nebyla využita na 100%
- fronty na záchodech (ale to je prostě O2 arena:( )
- ceny!!!