REPORT

 

Report z party Acapulco Cocoon edition aneb Papa Sven zavítal do českých luhů a hájů od Subgatea

Aktivity krále impéria zvaného Cocoon a legendárního dje v jedné osobě – Svena Vätha sleduji již pěknou řádku let. Když se mi poprvé doneslo, že se tento skvělý bavič se sklony k exhibicionismu, které při jeho každém vystoupení vyplouvají na povrch, chystá zavítat v rámci svého celosvětového turné Sound Of The Ninth Season - World Tour 2009 do naší metropole, srdce mi tiše zaplesalo. V té době jsem se ale rozhodoval mezi pražskou Meccou a patnáctým výročím party TDK Time Warp, která se rok co rok odehrává v sousedním Německu a kterou jsem měl před dvěma lety tu čest navštívit. Okolnosti však mé návštěvě západních sousedů nepřály, a proto jsem se rozhodl za Papa Svenem vyrazit do pražské Meccy...

 

Jak jsem již v úvodu tohoto reportu zmínil, aktivity Svena Vätha sleduji již nějaký ten pátek. Jeho pomyslné milníky, kterých během své téměř dvacetileté kariéry dosáhl, jsou mi stejně dobře známé jako jeho impérium Cocoon v čele s bizardním frankfurtským klubem a labelem, na kterém v současnosti vydávají nejlepší světoví producenti.

Naposledy se mi poštěstilo tuto osobnost světové elektronické scény zastihnout na jedné z nejvychytanějších německých halovek TDK Time Warp, kde Sven vystoupil společně se svými kolegy ze světové djské a producentské špičky. Trochu mě i teď mrzí, že jsem se nemohl zúčastnit jubilejního patnáctého ročníku této velkolepé party, která mě velmi ovlivnila a zasáhla.

Nic naplat, je pátek 10.4., ručička mých hodinek se blíží k jedenácté večerní a já za podkresu Svenova aktuálního setu ze zmiňovaného Time Warpu mířím do pražské Meccy plný očekávání. Těsně po třičtvrtě na dvanáct míjím místní osobní kontrolu a vydávám se do hlavního sálu, z kterého zní příjemný taneční minimal. K mému překvapení se o atmosféru party stará stále Philipp Straub aka Felipe, kterého měl Papa Sven střídat již v půl dvanácté. "Kde je Sven?" ptám se sám sebe. Tiše jsem doufal, že se nestane obdobný problém se zpožděním, jaký se stal i při návštěvě zástupce legendárních Underworld, Darrena Emersona, v Mecce. Na druhou stranu jsem byl rád, že budu u příchodu této německé legendy a společně s přeplněnou Meccou ho budu moci uvítat.

Mé "kukačkové" hodinky právě odbíjejí půlnoc, prodírám se na dohled od djského pultu a za křiku Svenových příznivců, kteří v tento večer značně obměnili sortu lidí, která tento klub pravidelně navštěvuje, jsem plný očekávání. Nejdříve se za mixážním pultem objevil Svenův asistent, kterého dobře znám z videí z youtube.com. Ten měl za úkol připravit veškeré zázemí pro jeho vystoupení. Na pultík za djem připravil dva narvané recordbagy a zkontroloval veškerou techniku.

Již v ten okamžik bylo všem přítomným jasné, že do vystoupení krále Cocoonu zbývá jen několik málo okamžiků. Celá Mecca začala skandovat "Sven Väth" a skalní fanoušci vytahovali své fotoaparáty a mobily, aby si mohli tuto ikonu natočit nebo vyfotit. Za malou chvilku se za gramofony objevuje sám Papa Sven a atmosféra v klubu nabírá nevídaných obrátek. Sven zdraví svého dlouholetého kolegu, kterého s půlhodinovým zpožděním střídá a přebírá po něm žezlo.

Postávám v hloučku cizinců, kteří tuto party navštívili ve velmi hojném počtu, a jsem zvědav, zda-li se od Svena dočkám minimalu nebo o poznání rychlejšího soundu, který obvykle prezentuje na větších parties. Sven ale z počátku volně navázal svižným minimalem. Upřímně řečeno mi v tu chvíli přišlo, že kdyby se za gramofony postavil někdo méně známý, reakce publika by na tento zvuk zřejmě nebyla taková. Sven se po několika deskách dokonale aklimatizoval a po úvodní půlhodině minimalu, během které zahrál například tracky od Matta Stara – Kuhle fliege (Hugo rmx) nebo 73 Tomtom Avenue od Davida K, vycítil, že české publikum chce přeci jen něco energičtějšího a dynamičtějšího.

Adekvátně tedy reaguje a přitvrzuje poměrně svižným technem, které lidé křikem a rukama nad hlavou značně oceňují. Jeho komunikace s publikem je opravdu nevšední a stojí za to ji vidět živě. Tu a tam šáhne pro sklenku "fajnšmekrovského" Billecart Salmon Brut Rose a baví se stejně dobře jako všichni přítomní. V jednu chvíli volá do tancechtivého davu, v druhou si pak přetahuje své triko přes hlavu a vzápětí lije panáka vodky do hrdla jednoho z postávajících. To vše za doprovodu výstředních tanečních kreací – Sven je prostě showman!

Díky tomu všemu na mě dolehla jakási charakteristická atmosféra a pocit, který mám vždy při jeho vystoupení. Po nespočtu komerčně laděných parties v naší malé zemi v srdci Evropy k nám díky Svenovi dorazila konečně kultura, kterou lidé oceňují. Je mi ale trochu líto, že se tato hudba hraje převážně v malých klubech a na festivalech a nemá tolik příznivců jako v okolních státech...

Zhruba v jedné třetině Svenova vystoupení se odebírám na toaletu, která v tento den rozhodně nekoresponduje s počtem návštěvníků klubu. Při mé cestě se na pár okamžiků zastavím na druhé stagi, kde právě roztáčí své asfaltové placky dj Marthen. Musím říct že tato stage je také velmi příjemně zaplněna a ačkoliv jsem čekal o poznání klidnější a poslechovější minimal, docela pěkně šlape a přítomní se baví také více než skvěle. Po návštěvě přeplněné toalety se vyprahlý vydávám pošlapávajíc si do rytmu na horní bar, kde jsem i přes přeplněnou Meccu poměrně rychle obsloužen a mohu se tak soustředit na zbytek Svenova vystoupení, které se blíží druhé polovině jeho čtyřhodinové jízdy.

Papa neubírá na nasazeném tempu a návštěvníky party Acapulco nenechává chladnými. Tu a tam vystřídá našláplé techno tracky atmosférickým minimalem plným gradací nebo techhousem s chytlavými vokály. Všichni se opravdu výborně baví a  já si přeji aby takových parties bylo daleko daleko více...

Král Cocoonu otevírá druhou polovinu svého setu a s ní i druhou láhev výtečného šampaňského, které mu dodává energii k dalším exhibicionistickým prvkům. A je na co se dívat! Za stálého pohupování a bedlivém pozorování jeho umění tu a tam prohodím slovo se starými známými, kteří mají úsměv na tváři stejně jako já a jsou naladěni na stejné vlně, se kterou připlul i Sven.Je něco málo po třetí hodině a já lapajíc po dechu, který bude obsahovat více kyslíku než v přeplněném hlavním sálu, opouštím klub. Sven mi na rozloučenou hraje track od Mathewa Jonsona – Marionette v remixu od Adama Beyera a já se spokojený loučím s postávající ochrankou a těším se, až si budu moci vystoupení této ikony vychutnat v brzké době znovu.

V plánu mám návštěvu španělského festivalu Monegros Desert festival, kde bude tento démon opět vystupovat a ,,performovat". Ale přeci jen bych byl radši, kdybych za touto kvalitní a pro mě kulturní hudbou nemusel cestovat za naše hranice a častěji bych jí i díky tuzemským promotérům slyšel u nás. Pro mě byla tato party opravdu jedním z jedinečných zážitků a skvěle jsem ji užil. Díky.

+ skvělá atmosféra
+ výborná hudba
+ dobrý zvuk (záleží na pozici v klubu)
+ rychlá a příjemná obsluha na barech i při větší návštěvnosti

- místy nedýchatelno
- málo světelných efektů (postrádal jsem na takové party například laser)
- fronta na toalety
- pár osobních problémů s neurvalými opilými cizinci
- videoprojekce


STUPNICE SUBGATEOVA: 10/10

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016