Report z EuroConnections/Covers od Myclicka

Je libo další a další cover verze? Tentokrát s [re:jazz] a poprvé!  

Těžko říci, zda se u nás někdy dočkáme vystoupení projektu Motorcitysoul, který do setů i u nás řadí kdekdo a oni svou produkci z oblasti house music měsíc co měsíc obstojně chrlí. Za C-Rockem z téhle dvojky jsem se musel vydat “až“ do Bratislavy, s Matthiasem Vogtem se tváří v tvář setkám u nás... Jenže tentokrát tu nebude coby DJ Matt, ani jako pouhá obsluha notebooku s nějakým tím hudebním prográmkem, který si sám dvě skladby rovná, tentokrát to bude pěkně “jazzy“ a on jako součást i tiskový mluvčí spolku, který svou kariéru postavil na předělávkách hudby jiných autorů. Jak typické pro vyhlášený večírek EuroConnections, jak typické pro Euroconnections/Covers! Nouvelle Vague,  The Vegetable Orchestra, Maxence Cyrin a další už tu předvedli, že když se to udělá vkusně a s citem, může být dílko překvapivě ještě lepší než originál. Podaří se to také [re:jazz]? Soudě podle jejich desek, rozhodně na to mají - budou ovšem stejně sehraní i na pódiu bez studiových kouzel za zády i bez možnosti případnou chybu napravit? To ještě v půl osmé večer nebylo vůbec jasné...



Tančící zpěvačka nebo zpívající tanečnice?

Jejich prostor teď okupovala čtyřčlenná domácí formace Grape se sympatickou blondýnkou v nádherném červeném kostýmu. Před šatnou nikdo, před nimi někdo. Zatím tedy nic moc účast, sotva tři desítky zvědavců, ale vždyť se teprve před chvilkou otevřelo, vlastně. A jako na potvoru se těm přihlížejícím blíže k pódiu nechtělo, ani přes přemlouvání vokalistky. Opět ten známý model: “Jsme tady, zaplatili jsem si to vaše drahé vstupné, tak nás tedy laskavě bavte...“ To potleskem se naštěstí nešetřilo a čím více se řady rozrůstaly, tím silnější logicky byl. Co se repertoáru týče, pak se jednalo převážně o blues - tak líné a přitom tak ladně se ploužící s tím důvěrně známým triem nástrojů: kytara, basová kytara a bicí. Nic víc, nic míň... K tomu anglické texty s poměrně dobrou výslovností a výborně zvládnutá pohybová výchova – aby také ne, když tahle dáma tančí “profesionálně“ za soubor Tiditade. :) Tady byla jakákoliv projekce zcela zbytečná! Fall´s Already Come byla ještě příjemně pohodová a vláčná, Nashvillem úplně zavoněla Thanx 4 Creation, ale pak to přišlo...



Jenom profík to umí všechno uklidit, přinést a přepojit za patnáct minut!

Stejně jako zpěvačka Hanka Říhová zrychlovala svá gesta, stejně tak hudba nabírala na intenzitě. Nebyla to nakonec špatná volba? Vždyť taková přemíra energie hned v úvodu může až nebezpečně zastínit hlavního hosta, který si naopak libuje v těch klidnějších vodách... Nakonec to s tou návštěvností nebylo tak špatné, špatná byla pouze docházka, ale proč v tak vlahém březnu zalézat zbytečně brzy pod zem, že? Výmluvný řetěz k cestě na balkón odrazoval a teď už byl sál z poloviny plný. To se to najednou hraje, to se to najednou zpívá a tak jsme to měli nakonec i s barevně sladěnými tanečnicemi i s přídavkem, přestože byl ještě nutný čas k přestavbě. Tak ještě provařit s kým, že jsme to měli tu čest, představit členy a zmínit web, to vše s vtipem a elegancí a pak už se opravdu vydat na ústup. Velmi příjemné zahřívací kolo... Perkuse tu trůnily už od zvukovky, ta levá část byla Grape zcela nevyužita a tak už za neuvěřitelných patnáct minut mohla všechna ta světla podél sálu opět pohasnout a stovky dlaní tak hlasitě zavadit o sebe. Tak tohle jsou ti [re:jazz]!



Venku vedro, uvnitř led!

Bicák, perkusista, kytarista, basák, hráč na ságo, ten za synťákem bude určitě Matthias a jednoho ze dvou mikrofonů se teď chopila jediná žena tohoto ansámblu – Inga Lühning. Stejně útlá a stejně drobounká jako Clara Hill, která se tu bohužel nesetkala s masivní podporou svých fanoušků, stejná byla i technika, kterou pro svůj přednes používala. Ten druhý mikrofon, kterého se chopila jen zřídka, měl sice úplně stejnou barvu a její krásný hlas nezkresloval, ale zvukař ho odměnil ozvěnou a po předchozí domluvě ji jen dle plánu násobil. Všechno přitom zapojil skvěle a na první pokus - žádný z těch muzikantů nevybočoval. Sedět však na jeho místě, patrně bych na intenzitě přidal a s basy vůbec nešetřil! Na druhou stranu však byla tahle hudba mazlivou, něžnou i vábivou a já také nemám rád, když jsem vískán ve vlasech a zároveň je na mě křičeno. Zřejmě to tak mělo ze zákona být, ale dost možná, že právě tenhle přístup zde vyrobil ono zcela ledové přijetí... Jasně, zdvořile se vždy rukama zaplácalo, aby se jako neřeklo, občas někdo obdivně hvízdl či krátce zařval, ale jinak tohle setkání připomínalo spíše znuděnou atmosféru přednášky či firemní poradu, než partu lidí, která se přišla bavit na stejnou muziku a teď má své hvězdy konečně před sebou...



Vážně je tohle naživo?!

Ach, jak jsem to těm sedmi nahoře nezáviděl, ale třeba se vše změní! Skladba Skin Against Skin, která se také objevila na té opravdu jen pár dnů staré remixové desce Electrified, vše odstartovala a z pódia k nám okamžitě dýchla až neskutečná pohoda, v níž si na vaše nové hodinky ani nevzpomenete! Skvěle sehraní, skvěle na tomhle sound systému seřízení a s vokalistkou v čele, která sice nemá hlasivky potažené sametem tak jako zmíněná Clara, ale báječně se umí do každé skladby položit. Její kvality vynikly o pár minut později při slavné Star Chasers (opět bez reakce) a ačkoliv ji tehdy Face u 4 Hero zazpívala nádherně, pomalu už jsem si na tak trochu jinou verzi zvykl. Dokonalá čistota, úplně jako na desce - až se člověk zalekl, jestli to na nás jen nehrají a nehrají, zatímco zvukař u sebe pouze přepíná tracky na CD. V tom případě by museli být velmi dobrými herci – takhle přesně odkoukat každý ten úder na perkuse při sólové hře tak, aby nikdo nic nepoznal, to už by měl Heiko Himmighoffen zaděláno na Oscara! :) Ne, tady byl život a je tohle společné muzicírování spojené s plánovaným kočováním po světě moc bavilo, to bylo vidět... Atmosféra naštěstí už po půl hodině začala houstnout, stejně jako osídlenost na metr čtvereční a vzhledem k důmyslně sestavenému setlistu na povrch vyplouvaly další a další trumfy.



Inga Lühning: “A teď všichni!“

Vždyť třeba v takové Not About Me zněl jejich saxofonista Oliver Leicht tak, jako by do svého pokrouceného nástroje foukal dvojhlasně! Nebyl snad v minulém životě břichomluvcem? :) Teď už se emoce prostě nedaly déle držet na uzdě, tenhle výkon už si o ten nakažlivý řev a vydatný potlesk sám řekl. Sklízela však také Inga a hlasitá vlna uznání šplouchla za ní na pódium po několikanásobném a stále čistém zopakování “Written In The Stars,“ které zvládla zcela bez zadýchání. Čas od času si Matthias na svém pracovišti vzal slovo, aby s lehkým akcentem upozornil na další z naplánovaných kusů či představil své spoluhráče včetně zvukaře... A velmi šikovné spoluhráče! Saxofonista během koncertu vystřídal ledacos, na čem mohl uplatnit svůj dlouhý dech, logicky tedy i mikrofon, aby občas vokalistku doplnil, svým medovým hlasem však neváhal přispět ani kytarista Jan Stürmer, jenž je doprovázel také hrou na dřívka. Přestože to zpočátku vůbec nevypadalo, že by se právě tohle statické publikum nechalo vtáhnout do hry, tu silnou podporu si drobná Inga přeci jen dokázala zařídit. Zprvu nesměle tu po ní zopakovali jednoduchý refrén skladby Release Your Mind, pak si publikum rozdělila na pány a na dámy, aby bylo hned poznat, která skupina se ulívá a zároveň vynikla rozdílná tónina těchto sborů a oni ji skutečně poslechli na slovíčko...

Do čeho se asi pustí dál?

Ostatně nebylo se za co stydět a koncert tak získal atmosféru přátelskou, téměř až rodinnou a po odtažitosti naštěstí už ani památky. Konečně, tu by si německá formace za svůj výkon rozhodně nezasloužila. V závěru tohoto vystoupení, tedy poté, co se jim zpěvačka zdvořile uklidila do zákulisí, se ještě jednotliví muzikanti za obdivného vřískotu pustili do výtečných sól a těžko říci, kolik materiálu měli ještě v rukávu... Bohužel desátá hodina se závratným tempem přiblížila! Tak už jen jeden přídavek k dobru, obrovský aplaus, rozsvícená světla a tolik známé přemlouvání ochranky k odchodu do vedlejších a o poznání menších místností, kde se dal tento koncert u dobrého drinku rozebrat na kousíčky. Bylo to moc příjemné úterý ve společnosti sedmi citlivých muzikantů. Díky za ni a nechme se překvapit, na jaké známé skladby si do budoucna troufnou. People Hold On, původně od Lisy Stansfield, či procítěná balada Gabrielle, byly v tom jejich podání opravdu skvostné...   


foto: gonza gonza@techno.cz