Report z Let It Roll od Katky

Kdy už bude léto?

Přicházíme ještě předtím, než stačí odbít devátá večerní. Po frontách před Kolbenkou není ani vidu, ani slechu. Jediná skupinka se tvoří před karavanem s guestlistem a udělováním akreditací, kde postojím nějakou tu minutku, hned nato se však už hrneme za hudbou, která se line z haly. Tam naši pozornost jako první upoutá plakát na dubnovou show jednoho z dnešních headlinerů Chase & Status, která ovšem nese podtitul Live a hned poté i ten, který podává první zprávy o letním LIRu. Aby drum and bassu náhodou nebylo málo, je ohlášeno konání hned dvou těchto festivalů: jeden na Slovensku a druhý tradičně u nás. Ve dnech 22. – 23. července nás v areálu Pískovny Oplatil poctí svou návštěvou Alix Perez, Break a Icicle, jakožto zástupci stáje Shogun Audio. Pro příznivce tvrdšího zvuku potom Cooh, The Sect nebo Dylan a pro ty, kteří mají v drum and bassu rádi i nějaké ty zpívánky, určitě potěší Netsky se Staminou MC, Camo & Krooked, DJ Fiction společně s MC AD a legenda zlámaného zvuku – Aphrodite. Už teď jsme line-upem nadšení a to ještě určitě není všechno, protože ačkoliv už se na nás slunce občas usmívá, do léta je ještě hodně daleko...

Shadowbox nejen za pultem, ale už i v rádiu!

Další věcí, která musela snad každého praštit do očí, bylo kulaté plátno visící v prostoru, na něž byl snímán prostor za pultem. Tam už finišuje první set večera tuzemského Rudeboye, kterého v devět přicházejí vystřídat kolegové ze Shadowboxu, Akira a Bifidus Aktif. Ovšem ještě předtím, než vyrazím blíže k pódiu Sety.cz stage, musím zkontrolovat situaci i na dalších bojištích. Na tom vedlejším, které pro dnešní večer nese označení Dubstep Aliance vs. Take Control stage, nám hudbu vybírá Philip TBC. Tohoto českého DJe a producenta snad nemusím nikomu představovat a ani fakt, že vybírá hudbu s pomalejším tempem, není žádnou novinkou. Mile mě ale překvapuje, že před oběma pódii najdu lavičky a není jich zrovna málo. Ale kdo ví, třeba v Kolbence přibyly už v loňském roce, kdy jsem únorový Let It Roll vynechala. Tradičně jsme obklopeni stánky s pitím, jídlem a oblečením, ale nově můžeme okupovat i stánek nového Radia Shadowbox, kde okoukneme trička s jeho logem a vezmeme si nějakou tu samolepku, protože tomuhle čistě "zlámanému" rádiu fandíme. Akira a Bifidus společně řádí za pultem a mezi klasičtější drum and bassové tracky, jakými jsou bezesporu Timewarp VIP (Sub Focus) a Nine (Bad Company), se nebojí zařadit i nějaký ten deepovější zvuk. Třeba Dreadnaught (Icicle feat. SP:MC), vokálovku The Great Drum+Bass Swindle feat. MC Darrison (London Elektricity) nebo hravou Wile Out (Zinc feat. Ms. Dynamite). Zarytí nadšenci elektronické hudby se nešetří a už se vlní na parketě mezi pruhy červených a zelených světel, která rozhodně nelení a celou scenérii ještě vizuálně doplňují.

Tajná zpráva o konci Prahy.

Zatímco před hlavním pódiem se hbitě tančí a skáče, před tím vedlejším a menším se všichni svíjejí pod těžkými a skřípavými zvuky, které má na svědomí britské duo Bar 9. Občas mezi hutnými basy a vysokými tóny zaslechnu i nějaký ten vokál, ale musím přiznat, že ačkoli dubstepu v poslední době moc fandím, tihle dva hoši mě moc nebavili. Projekce, které byly promítány na dvou obrazovkách za nimi, byly vydařené a tak jsem na tomto místě zůstávala i nadále v domnění, že mě hudební výkon těchto pánů chytne a snad se objeví i nějaká ta kontroverzní hláška, která mě třeba pobaví. Bohudík, že jsem tam zůstala a dočkala se i tracků, které mě přivedly k nějakému tomu pokyvování hlavou a dozvěděla se o "tajné zprávě o konci Prahy" nebo o tom "kde se vzala coca-cola" a v neposlední řadě také to, že je to dneska pořádný "punk"! Mrzí mě, že jsem nešla aspoň na moment zjistit, co se děje v hlavní hale, protože vystoupení Sigmy bylo podle většiny ohlasů prý opravdu skvělé! Celé tělo mi rozhýbal až Hatcha, který nás tím skřípáním alespoň trochu šetřil. Vedle nápisu "pán výstřelů", který se za jeho zády objevuje zrovna v momentě, kdy se ocitáme pod palbou těžkých a svižných basů, postřehnu i pasáž vyplněnou poněkud populárnějším dubstepem. První z těchto hitovek tipuju na Skreama a krátce nato následuje i jeho spolupráce s Bengou a Artworkem, alias Magnetic Man (I Need Air feat. Angela Hunte). Hatcha nás ale ženskými vokály nerozmazluje moc dlouho a brzy se zase ocitáme pod palbou přísných zvuků. A že se nám před zraky objevuje nápis "bored"? To je nesmysl, protože kolem sebe v takovém stavu nikoho nevidím, ba naopak - přede mnou se všichni poctivě klátí a ohýbají do rytmu. Ale to už odbíjí jedna ranní a za pult přichází dva mladíci, kteří za námi přijeli až z dalekého Nového Zélandu...

Zlatý hřeb versus smolař večera.

V okamžiku, kdy se Jeremy Glenn a Dylan Jones postavili za pult, propuklo bujaré veselí. Mezi prvními skladbami zazněla pěkně svižná věc, ve které ovšem nechybí ani charismatický vokál (od) Jess Mills - Fighting Fire (Breakage), v remixu od Loadstar. Na taneční frekvenci nás naladila optimistická skladba z novinkového alba Chase & Status (No Problem) a zpátky do těch vybasovanějších nálad nás vrátila Collision (Audio) a později došlo i na klasiky, například Chubrub (Ed Rush) nebo Aztec (Spor) a samozřejmě i na spoustu tracků z dílny samotných The Upbeats, které naneštěstí nemám nastudované. Kluci se na nás neustále usmívají a dalo by se říci, že s námi i komunikují, ale hlavně - čiší z nich elán a nadšení! Koneckonců stejné emoce vidím i všude okolo sebe. K našim sluchovým orgánům proudí pěkně vypečené kousky, které nám dnešní šéfkuchaři nezapomněli ani okořenit. Podobný pocit mám i z výkonu Chrise Renegada, který se ke kralování za pultem dostává ještě před třetí hodinou ranní. Začíná hodně tanečními věcmi, kterými nepohrdnu ani já, takže si náležitě užívám třeba jeden ze starších počinů Brookes Brothers - Tear You Down. Chris si hraní užívá, ale dočká se i krušnějších chvil. Z ničeho nic totiž ustavá zvuk jednoho z tracků, který právě vrcholí, publikum jej náležitě vítá a najednou - konec. Chris omluvně krčí rameny a hned nám pouští nějakou jinou věc. Kdyby se mu to stalo jednou, člověk mávne rukou. Bohužel se s ním ale technika v téhle páteční noci zrovna nekamarádila a situace se opakovala... Tenhle fešný Londýňan se ale rozhodit nenechal a poctivě nám vybíral další pěkné kousky, a tak došlo na nějakého toho Spora, Freshe, nebo kolaboraci Phace a Misantropa (Desert Orgy). Loučí se s námi podařeným dubstepem, po němž následuje celkem bouřlivé loučení plné jekotu, tleskání i pískání. Teď už je řada na Justinovi Scholtemeyerovi, řezníkovi a polovině dua Counterstrike...

Justine, jde ti to, ale usměj se na nás!

Duo Counterstrike je známé tím, že produkuje a na svém labelu vydává pořádné temnoty, takže diskotéky rozhodně žádné nečekáme. Justin se s tím nepáře a jen co si do techniky zapojí sluchátka, ozývá se kromě nasamplovaného "Counterstrike", první várka našlapaných basů. Celou hodinu nás ničí nekompromisním a tvrdým zvukem, na parketě se tančí jak o život, ale Justin aka Counterstrike nevypadá tak, jako by ho to zajímalo. Zatímco v prvních chvílích za pultem ještě aspoň zvedl ruce nad hlavu, později v jeho tváři nepostřehnu jediný náznak nějaké emoce, ani to, že by se podíval, co se děje na parketě pod ním. Trochu protipól toho, co na tomhle pódiu bylo k vidění v průběhu celého večera, za který si u mě vyslouží velký mínus. Z posledních třiceti minut jeho setu mám dojem, jako by ho hraní nebavilo už vůbec a pěkně to odbyl. Ale ještě není všem dnům konec! Komu se stále nechce do postele, od pěti hodin jej čeká set domácího a Shadowboxího zástupce, který si říká M4Y4. Vzhledem k pokročilé ranní hodině vypouštím rozpoznávání tracků a zkoumání toho, jestli se za pultem děje všechno tak, jak by mělo, takže se nechávám unášet tak trochu dýpem a tak trochu ostřejším zvukem. Zároveň v hlavě rekapituluji dojmy z večera, který se už chýlí ke konci.

Index zimního semestru LIRu – výborně!

Zvuk na hlavním pódiu mi připadal slabší, ale hlavní důvod proč jsem se přemístila na TC stage byli DJs, kteří snad i předčili má očekávání. První tři místa na mém pomyslném žebříčku jsou pevně daná: The Upbeats, Hatcha, Chris Renegade. Celkově hodnotím průběh akce jako velmi dobrý, ačkoli jsem se doslechla o kritikách, které se týkaly front u akreditací a VIP vstupů a poněkud špatného stavu toalet... Mně se obojí obloukem vyhnulo. Jediné špatné, s čím jsem se setkala, byli poněkud nevychovaní pánové, ale to je něco, s čím si pořadatelé neporadí. Zvedám tedy všechny palce a hodnotím první letošní Let It Roll na jedničku!

foto: mamba mamba@techno.cz, dravon dravon@techno.cz