REPORT

 

Report z Trancefusion od Mar Alla

Po velkém úspěchu prvního vydání Trancefusion Magic (report zde) jsem se rozhodl navštívit i komornější, avšak line-upem moc moc zajímavé druhé vydání této halové párty. Kdo z nás se posledních pár let nemohl dočkat, až bude mít možnost slyšet Arneje a Moonbeam, tak se konečně dočkal. Ale nabízí se taková jedna otázečka: "Bylo to ONO?" Mě například zklamalo, že z bratrů "Moonbeamů" přijel jen Pavel a byl to jen DJ set a ne jejich společné live vystoupení, ale Pavel to zachránil citlivým výběrem tracků a úplnou lahůdkou na konec, která umí rozehřát snad i úplně zamrzlá srdíčka, To Forever od Rachael Starr - samozřejmě Moonbeam remix. Pro mě naprosto dokonalý, melancholický, poslechový setík, jaký jsem od Moonbeam čekal a jaký jsem "žádal", takže nakonec naprostá spokojenost. Jenže to jsem lehce předběhl...

 

Do haly jsem přišel až kolem půl desáté, kdy už hrál Pavel, a Boom Jinx jsem tedy neslyšel... Pavel hrál skvěle poslechově a tak jsem si mohl prohlédnout halu - uvítal mě obrovský světelný park a až neuvěřitelně čistý zvuk bez ozvěny. Na akci v malé sportovní hale naprosto nevídaná záležitost! Nástup Mata Zo byl tvrdý a nekompromisní a on stejně tak i pokračoval. Svými beaty diktoval rytmus tance již slušně zahuštěnému kotli přímo před pódiem. Chvilku nato, jak umlkl poslední Matův song, rozeznělo se intro k half-live vystoupení Christiana Burnse a Ellera van Buurena. Intro bylo hodně efektní a skvěle sladěná světla dokreslila hutné kytarové akordy linoucí se z repráků. Jen si nyní musím trošku povzdechnout, že bohužel takto vychytaných sekvencí bylo za celou TF2 příliš málo. Ale zpět k Ellerovi - jediné, co mě tak trochu bavilo, byla skladba Zocalo (Armin van Buuren feat. Gabriel & Dresden). Když se k Ellerově kytaře pak přidal i zpěvem Christian Burns, na mě to moc velký dojem neudělalo. Spíše naopak - Eller občas příliš zabral, až to trhalo uši. :( Christianův zpěv mě nikdy nebavil a song In The Dark od Tiësta jen umocnil moji nechuť toto duo poslouchat, tak jsem na chvilku odešel na druhou stage s tím, že tam vyčkám začátku Gabriel & Dresden.

Trancefusion 2

Druhá stage byla poněkud šalamounsky vyřešena a když pominu, že zvuk tam byl silně předimenzovaný a světla málem vypalovala sítnice, tak jinak dobrá práce. Akorát se tam hrála music, kterou zrovna nemám úplně v lásce, (to, čemu se nyní říká "house") tak jsem se nebavil ani zde. Nemluvě o opilých a zfetovaných lidech, kteří tam vráželi do koho mohli, a dokonce zbořili nějaké stojany, co se tam nacházely. Nevadí, proti světlům jsem nasadil sluneční brýle a proti bednám špunty do uší a chvíli na místě vydržel. To už se však přiblížil hrací čas Gabriel & Dresden a ty jsem si prostě nemohl nechat ujít... Nastoupit s mash-upem Andain - Beautiful Things vs. Tydi - Good Dream (Barnes & Heatcliff remix), můžou snad jen oni. Jsou asi jediní, kteří mě bavili po celou dobu jejich setu, během něhož jsem měl opravdu takový ten nepopsatelný pocit... Něco jako: "Jo, jsem sakra rád, že jsem šel a že jsem tady a slyším tuhle skvělou hudbu." Perfektní mix stylů progressive, uplifting a tech-trance jako kdyby mi nahrnul do celého těla hromadu energie a tancoval jsem, až se mi od podrážek kouřilo. Zazněly například skladby: D-Wayne vs. Jacob van Hage - Eponym (Original Mix) nebo Motorcycle - As The Rush Comes či Gabriel & Dresden - Tracking Tresure Down. Tento track zahráli na úplný konec svého setu a atmosféra v hale byla nepopsatelná... Masivní pískot a potlesk pro ně byl jen potvrzením, že ten večer byli jedničky!

Trancefusion 2

Avšak to už se za mixákem připravoval další "nováček" pro ČR – Arnej a jeho tech-trance nástup naznačoval, že bude pokračovat v tom, jak hráli G&D. Bohužel chvíli nato dost "zpomalil" a nehrál takový ten "massive beat", ale spíš "minimal trance", či jak to nazvat. Nebylo to špatné, ale už mi tak od poloviny setu nedával takovou energii jako G&D či on sám úplně na začátku. Od Giuseppe Ottavianiho jsem klasicky nečekal nic převratného a také se nic převratného nestalo. Zahrál tvrději, než jak ho znám, ale celkově mě nebavil a jeho "klasika": dlouhý nájezd, pak chvilku beat a pak další nájezd mě fakt nebaví. Nejsem cvičená opička, abych měl tři minuty ruce nahoře, pak minutku tancoval a pak měl ruce nahoře další tři minuty. Jediné, proč jsem v hale zůstával, byla vidina (tedy spíše slyšina) Marcela Woodse, ale nakonec jsem na něho nevydržel a ve 3:52 jsem znaven s bolavýma nohama nabral kurs domů a bohužel Marcela neslyšel. O to víc mě mrzí, že neexistuje záznam. :(

Trancefusion 2

Ještě bych rád trošku rýpnul do organizace, která byla jinak perfektní. Ochranka věděla, co kde je a dokázala poradit a nasměrovat, během noci jsem často vídal holky, co sbíraly odpadky a opravdu se po zemi válelo minimum plastu, což je obrovské plus. Ale! Proč proboha byly u východu lidem strhávány pásky z rukou? 1. to sakra bolelo, jelikož na to neměla obsluha žádný nožík či nůžky. 2. je to nehygienické. 3. nerozumím účelu - všude jinde se pásky nechávají, protože buď je jasně dané, že se s páskou může návštěvník vrátit, nebo ne a dotyčný si pak pásku strhne sám, pokud chce. Celkově to byla hodně povedená akce a hudebně, technicky i organizačně na hodně vysoké úrovni. Opravdu mám jen málo výtek a nesčetně pochval. Závěrem bych si dovolil jen vyjmenovat pár bodů, které považuji za stěžejní a doporučuji přečíst si i další (zítřejší) část, ve které jsem tahal rozumy z čéši.

Trancefusion 2

+ na hlavním pódiu čistý zvuk, který netrhal uši a byl přitom "plný"

+ masivní a promyšlený světelný park a projekce

+ luxusní lasery

+ žádné fronty ani na barech, ani na záchodech (stačilo se podívat do plánku a člověk viděl, že jsou TOIky přistavené za východy po obou stranách pódia)

+ nebyla překročena kapacita (vím, že to je pro organizátory akce asi mínus, ale aspoň se dalo v klidu pohybovat)

+ minimum odpadků díky "sběrným týmům"

 Trancefusion 2

- mimořádně hodně zfetovaných lidí, co do mě pořád vráželi a všemožně jinak otravovali

- mlha (prostě jí bylo přehnaně hodně a v té malé hale se pak špatně dýchalo)

- osvětlovači tak od dvou v noci zřejmě spali. Přišlo mi, že ke konci párty už se nesnažili vymýšlet nic kreativního, přestože měli k dispozici obrovské množství světel a plnobarevný laser

- stejně tak projekce se mi ke konci nelíbily. Zírat dvacet minut na dvousekundový výřez z nějakého dekadentního filmu, se mi na taneční akci opravdu nechce. Prostě mi přišlo, že to ke konci "muži za pultem" odflákli

- u východu mi doslova strhli pásku z ruky (i s pár chlupy) a ani se neomluvili za to, že to bolelo. Takhle "profesionální" jednání jsem fakt ještě nezažil

suma sumárum: 8/10

Trancefusion: A Dream Come True je jasnou volbou nejen kvůli Leonu Bolierovi, Simonu Pattersonovi či živému vystoupení Audrey Gallagher, tak doufám, že se tam uvidíme, protože skvělá music je zaručena a v organizaci Zdeňka a jeho týmu to bude zase bomba! ;)

P.S. Nahrávky všech setů (až na Marcela Woodse) najdete zde.

Mar All jarda@techno.cz

foto: MHD mhd@techno.cz

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
MHD
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016