Report ze soboty na Finlandia Mácháč 2013 od Čéši

Sobota ráno pro mne byla jako vysvobození z opravdu nepříjemné žaludeční nevolnosti a já se tak konečně mohl odebrat na cestu k Máchovu jezeru. Nabral jsem přátele a vyrazil vstříc svému prvotnímu poznání. Ano, čtete správně, prvotnímu. Za celou dobu, co jezdím na mejdany, jsem Mácháč jako takový nenavštívil. Kdysi dávno k tomu nebyla příležitost, posléze po dramaturgických změnách v typu účinkujících již ani vlastně chuť. Ale vše je jednou poprvé a zkusit se má vše. Tentokrát me tu zajímalo opravdu pouze prostředí festivalu a spousta známých, jež vystupovali na menším pódiu s názvem Radost FX...

Přijel jsem do městečka Doksy kolem čtvrté hodiny odpoledne. Bylo všude krásně vidět, jak celé toto menší město žije festivalem - festivalem, jenž dokáže přilákat dvakrát tolik lidí, než je celkový počet obyvatel Doks. Všude se potulující skupinky lidí, evidentně spjatých s probíhajícím open-airem, si užívaly celkem příjemného sobotního dne a já už jen nedočkavě odstavil automobil u penzionu, jenž mi nabízel útočiště do nedělního odpoledne, a vydal se na průzkum. Vyrazil jsem ihned na obhlídku terénu a po krátké procházce skrze kemp a parkoviště, dostal se na lesní cestu vedoucí až k hlavnímu vchodu. Zde příjemně rychle proběhla akreditace a já již jen přes krátkou kontrolu mohl vnímat vše, co se nacházelo v areálu. Ten mi přišel oproti fotografiim trošku menší, ale vše bylo řešeno velmi hezky. Stánky s jídlem, záchody i samotná pódia - to vše bylo umístěno tak, aby se dalo kdekoli dobře najíst, napít, vyčůrat a hlavně, hlavně si poslechnout naše oblíbené DJs!

Potkal jsem zde několik velmi zajímavých tzv "dvoudeňáků", ale hlavně už i nějaké mé přátele. Hrozně moc jsem se vlastně těšil na to, jak si užiju celý víkend společně s nimi a strávím příjemný dvoudenní festival v borovicovém lese, kousek od vody na místě přezdívaném "česká Ibiza". Jak jsem již uvedl, člověk míní, zdravotní stav mění. Jenomže během několika chvilek mi bylo zcela upřímně podáno, že jsem absolutně o nic nepřišel. Ne, že bych v páteční večer čekal něco světoborného od účinkujících na hlavním pódiu, ale hraní to bylo prý opravdu z toho slabšího soudku. Hodnotit ale opravdu nemohu, nebyl jsem... Na chvíli jsem se zastavil na Radost FX stage, kde se na pódiu již za svými mašinkami pohupovali JB a Flesh. Tito pánové společně dokáží vyloudit z reprosoustavy opravdu velmi příjemné tóny, jež vedou člověka tím správným směrem, směrem tanečním... Bohužel v tuto dobu tu ještě nebylo tolik lidí, kteří by měli slyšet hudbu z trochu jiného soudku, než je ten mainstreamový.

Prozatím jsem z areálu načerpal dost znalostí o tom, kde se co odehrává, prodává a nachází a vrátil se zpět do penzionu, kde jsem se hodlal převléci a připravit se na celonoční mejdan. Vybaven pevnou obuví a mikinou jsem se opět do areálu dostal až lehce před osmou hodinou, a to již na hlavním pódiu mával na dav před sebou Richard Reynolds. Zvuk aktuálních hitů, jenž zněl jak rozvrzané dveře, a hopsající dav mě posunuly dále do areálu a já se zastavil před velmi hezkým pódiem postaveném na vodě, kde příjemnými tóny rozvibrovával podlahu Petr K. Tato stage měla v průběhu noci jedno obrovské plus, a tím byla bezprašnost a naprostá čerstvost vzduchu, jenž jste dýchali. Opravdu pro mě jedno velké negativum, které je samozřejmě na písečné pláži a lesním prostoru neovlivnitelné, ale prach tu byl v průběhu noci tak silný, že během chvíle pohybu mezi pódii, jsem měl plíce plné hlíny. Výborným příkladem byla například technika v Radost FX stanu, jež byla pokryta vrstvou prachu tak silnou, že způsobovala v sobotu některým DJs i technické problémy. Ale přejděme zpět k line-upu...



Vrátil jsem se skrze areál k Radosti a tam již končil set DJ Tibiza a pomalu předával hraní nesmrtelnému party hard DJi Tokátkovi. Pro mě v tuto chvíli pouze jako podkres DJi, jelikož jsem absolutně nadšený využil vegetariánského koutku, který měla pod záštitou přímo Radost FX, a dal si zde jejich famózní špenátový burger. Ze skromnější nabídky si ale člověk mohl dát cokoli a byl by nadšený. Užíval jsem si tedy po banánové dietě opravdu vynikající gastronomickou noblesu a vyrazil opět do víru festivalu. Areál se hezky zaplňoval a všude byla vidět již spousta lidí, které ale v mnoha případech značně ovlivnila již páteční účast... Únava a nedostatek spánku dělaly atmosféru trošku komornější, ale stále to mělo sílu vyburcovat DJe k nějakému pěknému výkonu. Jenomže na hlavnm pódiu mi prostě stále vše znělo stejně.



Ať jsem se tu snažil pobýt nějakou chvíli, či se jen tak procházel, připadalo mi, že se tu opravdu hraje jen nějaký výběr vrtulových a vrzajících tracků. Díky za světlou výjimku, kterou byla DJane Lucca. Jedna z mála, které jsem si skutečně rád vyslechl v davu a byl spokojen, že mezi těmi všemi vynikla svým jedinečným setem a vystoupila tak z řady těch prefabrikovaných. Lucca je zpět a musím uznat, že jí to opět skvěle šlape! Příjemné tempo a pěkné tracky - škoda jen, že se takhle nehrálo více. Spoustu času jsem trávil hodně i s přáteli, povídali jsme si a vyprávěli si o všem, co se tak nějak týká hudby i nás samotných. Čas běžel, mnoho lidí již únavě podlehlo, odebrali se k spánku ve velmi brzkých hodinách, ale já prozatím vše zvládal v pohodě.

Na Radosti jsem vnímal návštěvu ze Slovenska, DJe Slavoca a T-Mikea, zástupce našich východních sousedů, bratrů, jež prezentují styl jménem tech-house. Šlapavé melodie, jež v prachovém opojení drtily tanečníky před sebou... T-Mike se chvilkami sice potýkal s technickými problémy, které byly způsobeny právě tolik omezujícím prachem na pódiu, ale nakonec vše vždy v mixu bravurně zvládnul a zachránil. Kluci hráli kvalitní sound a byl jsem rád, že se najde stále spousta těch, jež i v těžkých podmínkách, jaké na Slovensku panují, dokáží udržet vysoký standard dobré elektronické hudby. Fandím vám, pánové, a jen tak dál! Od určité hodiny jsem si řekl, že absolutně nemá smysl se někam vydávat a snažit se dávat šanci někomu na hlavním pódiu, když stejně všichni hrají podobně, a už dávno nelze říci, že z dálky je poznat DJ. Z dálky už v podstatě bylo poznat pouze to, že se jedná o produkovanou hudbu a ne o rádio, protože jste neslyšeli reklamu...

Michael J, jenž dostal na Radost FX stage prostor pro své techno v čase půlnočním, se odvázal jako expres a předvedl nám všem takovou techno jízdu, že na ni spousta lidí dozajista dlouho nezapomene. Zaznělo zde opravdu mnoho vynikajících tracků, bohužel se mi nepodařilo zjistit, jaké to byly. Zřejmě je to velmi ceněné zboží před těmi, jež by chtěli zahrát podobně... Nu což, nezbývá tedy nic jiného, než si počkat opět na nějaké jeho vystoupení a zajít si ho někam poslechnout. Posledním trackem s rukama nad hlavou a pískajícím davem před sebou uzavřel své hraní a předal taktovku brněnskému Obrithovi. Co vám mám ještě vlastně psát k tomuhle pánovi?! Snad jen to, že Orbith nikdy nenudil, nikdy nezklamal a vždy se mi jeho hraní líbilo. Měl a má svůj styl, umí se přízpůsobit akci, to ano, ale vždy si bude držet své vlastní dekorum tak vysoko, že na první poslech poznáte, kdo hraje. Jedním z tracků, které si v poslední době neodmyslitelně spojím vždy s ním, je nádherná věc od Kölsch – "Oma" a mohu srdečně doporučit zářijovou Elektru v Brně, kde bude tento producent přítomen. :)

Po Orbithovi se na stage vydala malá, ale hbitá, DJane K.Sandra. Sandru si pamatuji již jako malou dívenku, jež ve svých tuším 16ti letech hrála po boku takové legendy, jakou je sama Gayle San, a mnoha jiných. K.Sandra svou pílí a šikovností opravdu dokonale zastupovala něžné pohlaví ve vodách techna a jsem rád, že jsem si ji po dlouhé době opět mohl vyslechnout... Síly už mi docházely, únava a zima mi dávaly hodně zabrat a tak posledním DJem, kterého jsem si před cestou domů vyslechl, byl slovenský hrdobijec Slavo - DJ Boss. Ten, pre ktorého bolo treba zohnať prenosky na platne, lebo hral z gramofonov. Ano, slyšíte dobře. Slavo diktoval klasickou slovenskou lámaninou a drtivou silou, akorát menší nevýhodou tohoto hraní byl vliv vibrací, a také skákající publikum na pódiu způsobovalo i občasné přeskočení jehly z drážky. Nu což, rychlý pohyb rukou a vše bylo opět v normálu...

Odešel jsem, opět míjel hlavní stage a slyšel opět to samé, viděl opět to samé a napsal opět to samé. Nebylo to pro mě, ale nikomu to nemám za zlé... Lidé dostávají to, co si žádají a ti, co chtějí alternativu, ti hledají a naštěstí mají vždy možnost nálezu. Mácháč je velký letní festival pro deset tisíc lidí. Je zvládnutý naprosto profesionálně a do sebemenšího detailu. Není zde jediné, co vytknout pořadateli. Co se hudební stránky týče, ověřil jsem si prvně a naposledy, že tento festival není určen mně a pro malou a kvalitní stage mi už dnes asi nestojí za tu vyčerpanost cestovat. Doufám, že se třeba jednou na hlavním pódiu podaří lidem zahrát i trošku jiná hudba s hlubší myšlenkou, ale dokud ji většina bude brát jen povrchně, nemá to vlastně ani smysl... Jsem rád, pokud jste si to všichni užili dle svého, doufám, že vás nikoho neodvážela sanitka, jelikož jich tam jezdilo více, než jsem za poslední dobu kdekoli jinde viděl, a i když už to tak asi nebude, užívejte poslední záchvěv léta! Poslouchejte a vnímejte - hudba vychází ze srdce. :)

čéša

foto: blaster

Autor se zřekl svého honoráře za tento článek ve prospěch Klubu nemocných cystickou fibrózou, o.s. Přispět můžete i vy - více informací zde.