REPORT
Report z Berlin Festivalu od Sody (den první)
Velkolepý line-up nabízel 10. ročník Berlin Festivalu. Za tři dny se na několika pódiích vystřídaly přední ikony elektronické scény. Areál Arena Parku se nachází přímo v centru města, proto se většina festivalu odehrávala v hale a přilehlých prostorách. Když se řekne Berlín, představím si techno a ten čerstvý, jedinečný "Berlin sound", všechno však nakonec bylo jinak...
Berlínská móda
Už delší dobu jsme chtěli vyrazit do meccy techna, hlavního města Německa Berlína, a když byl zveřejněn line-up festivalu, dlouho jsme neváhali. Kde jinde na jednom místě uslyšíte: Underworld, Fritze Kalkbrennera, Tigu, GusGus, Róisín Murphy, Westbama nebo Rudimental? To vše za necelých 1.000,- Kč na den nebo 2.200,- Kč na celý festival. No není to za hubičku? Ano, opravdu je, když si k tomu přičtete ochotnou, usměvavou obsluhu, security i návštěvníky, kteří si na nic nehrají. Přijdou v tom nejhorším, co doma najdou, neřeší, jestli jim bude zima, nebo teplo. U nás se holky připravují na akce někdy i hodiny, líčí se a zkoušejí různé outfity, tady je všechno jedno. Čím ošuntělejší, zastaralejší oblečení, tím originálnější. Trochu mimo naše chápání, ale to už je Berlín. Doufám, že tato móda k nám jen tak nepřijde...
Ach, ty čipy... Proč?!
Zpět k festivalu! Hlavní brána byla přes silnici, takže do areálu se chodilo přes provizorní most, na kterém nás vítali snad ve všech světových jazycích kromě češtiny. To nás trochu urazilo, protože pochybuju, že sem zavítali návštěvníci z Řecka, Izraele či Arábie - určitě ne v takovém počtu jako z Čech. Vylo příjemné potkat daleko od domova partičky česky mluvících party people, kteří přijeli na kvalitní muziku. Už u akreditací nás upozornili na čipový systém placení. Takže první aktivovat čip, pak nabít a hurá na drink. Jednoduché, ale realita byla stejná jako na festivalech bez těchto vymožeností. Nekonečné fronty na baru, tady navíc ještě fronty na dobití čipu. Takže tvrdit, že tento systém vám usnadní a zrychlí placení festivalu je nesmysl. Jediný profit z toho mají organizátoři, protože všechny tyto čipy nebo jiné festivalové peníze jsou udělány tak, že nevyčerpáte vše a v případě eura to je podstatně větší ztráta... 
Jedna stage?
Do areálu jsme dorazili krátce před osmou večerní. To zde bylo jen několik stovek návštěvníků a hudbu jsme neslyšeli žádnou. Proto jsme se vydali hledat, kde že se hraje. Venkovní pódia nefungovala, a tak nám nezbývalo nic jiného, než se zdržet na tom hlavním. Tady už to trochu dunělo, ale nic velkého se zde zatím nekonalo. Dál jsme procházeli velkým areálem továrny a hledali, kde se hraje něco svižnějšího. Glashaus i Arena Club byly hned vedle, ale na jenom pódiu se hrál německý hip-hop a na druhé byla asi hodinová fronta. Další dvě mini stage se nacházely na lodi, ale ty už byly taky přeplněné. Nechtělo se nám tomu věřit, ale na tomto festivalu byla pouze jedna regulerní stage. Trochu nás to zaskočilo, ale dneska jsme tady byli hlavně kvůli programu na hlavním pódiu. 
Hurá, hrajem!
Čas utekl jako voda a po krátké pauze začal hrát DJ a producent Tiga. Ten zde představil svůj první live set a vůbec to nebylo znát. K sobě měl kolegu, který mu pomáhal obsluhovat všechny ty mašinky a doprovázel ho i svým zpěvem. Show to byla parádní! Za pódiem měl velké žaluzie, které se podle potřeby otvíraly a zavíraly podle toho, na kolik jsme měli vidět projekci v pozadí nebo tu promítanou přímo na žaluzie. Byl to skvělý efekt, který jsem ještě nikdy neviděl... Tiga odehrál parádní koncert s celým studiem a živým zpěvem. Nechyběly skladby z jeho dávné tvorby, které mám tak rád jako "Sunglasses At Night" nebo "You Gonna Want Me", při které jsem měl husí kůži po celém těle. Touto nesmrtelnou skladbou taky zakončil svůj set a já si říkal, že už kvůli tomuto zážitku se sem vyplatilo vyrazit. A hned jako další mi podlomili kolena GusGus. Hudba, která mě poslední dobou hodně baví, tedy melancholický zvuk severského Islandu, tu právě teď přímo číšel. K tomu pomalé beaty okořeněné skvělým hlasem. GusGus hráli svůj osobitý trance, nebo spíše trans, který skládají neobvyklým postupem. Zpěv občas zněl tak, jako by se sem rytmicky vůbec nehodil... Trance, který končil minimalem - takoví jsou neotřelí GusGus! Koncert to byl výborný, až na ten hrozný zvuk, na němž hrál už Tiga. Zrovna u GusGus to byl velký problém... Zvuk nehrál vůbec čistě a navíc byl potichu, takže pomalu bylo více slyšet hlasy návštěvníků, než samotný koncert. Velký mínus pro takový festival v Berlíně. :( 
Čerstvý Berlin sound, nebo odschool techno?
Dalším pánem na holení byl Ten Walls. Ten hrál parádní melodické techno, které mělo ten správný vývoj, rytmus a také zvukař se probudil a hned to bylo jiné! Konečně parádní, silný, čistý zvuk. A pak že to nejde... :) Připadal jsem si, jako bych se vrátil o deset let zpět. Klasické techno, které dneska hraje už jen málokdo. Nastal čas zamířit do Arena Clubu, kde už hrála legenda berlínského techna, zakladatel slavné Love Parade, sám velký Westbam! Jenže co to?! Do klubu byla hrozná tlačenice a fronta tak na hodinu čekala, než někdo odejde, aby byl vpuštěn někdo další do klubu pro pár set lidí. Dát takovou legendu do tak malého prostoru, když v areálu bylo několik prázdných hal pro tisíce lidi, bylo krokem vedle. Rovnou jsme to vzdali a vrátili se na momentálně jedinou stage festivalu. Tady už hrál Seth Troxler opět parádní klasické techno jako z dob minulých. Set měl ten správný říz, melodii a vývoj. Ale přesto jsem čekal, až někdo rozjede ten typický "fresh Berlin sound" a stále nic, stále nic, snad tedy zítra...
foto: archiv