Report z akce Solomun @ Roxy od čéši

Tato párty vstoupila mnoha lidem do podvědomí dřív, než bývá zvykem. Lístky se totiž vyprodaly během několika málo dní a mnoho těch, kteří opravdu chtěli, najednou zjistili, že někdy se zaváhat opravdu nevyplácí. Pár dní a hodin před začátkem akce se tak strhla lavina překupnického šílenství, která hraničila se samotnou morálkou a racionálním uvažováním. Někteří byli schopni lístek přeplatit až šestinásobně. Nehodnotím, nekritizuji, je to prostě trh - kdo chce a může, ten to udělá a platí to pro obě strany barikády... Vedení klubu Roxy oznámilo den předem, že pan Solomun si vyžádal hraní až jako poslední a že chce celou tuto párty uzavírat a navíc nám připravilo překvapení v podobě nového ozvučení, které tedy popravdě klub potřeboval už jako sůl. Jelikož mi bylo jasné, že v kombinaci s Prahou a pozdním časem pro headlinera dorazí hlavní vlna clubberů až hodně po půlnoci, nemusel jsem tolik spěchat a dopřál jsem si zasloužený spánek před touto dlouho očekávanou akcí.



Vyrazil jsem tedy na místo konání po jedenácté a do Roxy vstoupil lehce před dvanáctou hodinou. V tu chvíli tam prozatím bylo opravdu jen pár desítek tančících lidí, ale i tak měl Fatty M pro koho hrát svoje fantastické tracky. Vychutnával jsem si příval úžasně znějících a melodických tracků, vycházejících z nové reprosoustavy, jakými byly například "Y.O.U.D." od Culoe De Song a nebo tak líbezně znějící track "Your Love Will Set You Free" od Caribou. Nový zvuk dal Roxy absolutně perfektní nádech a dotáhl můj oblíbený domácí klub k dokonalosti. Víte, já tu vyrůstal, tančil jsem zde v dobách, kdy kolem zdí byly pouhé dřevěné lavice a podlahou byla jen udusaná hlína... Dnes je to moderní, libě znějící a světově proslulé místo pro všechny milovníky kvalitní muziky.



Po Fatty M se za přehrávače postavil "starej dobrej Loutka", jak se mu v kuloárech taneční scény říká... Loutka je bezpochyby jednou z nejdéle působících osobností našeho hudebního českého světa. Víte, není tu mnoho takových jako on, stále aktivních, hrajících a hudbu sledujících DJs. Je to žijící archiv mejdanů. Po Fattym se toho zhostil opravdu fantasticky! Tempo, které udával, nebylo žádným vyčpělým "mléčným housem". Bylo to promyšlené, libozvučné a o trochu tvrdší, než by člověk od Loutky tipoval... Byla to předzvěst toho, co se bude dít. Loutka si připravil svůj poslední track, kterým byla naprostá novinka z dílny Subgate a DJ Loutka, a na velkém a hutném zvuku to rvalo zadky od nohou. Neskutečná paráda, snad bude brzy zveřejněna a volně k poslechu...



Křik, jásot, vískot... Horko, dusno, všude pot. Ne, nedělo se nic apokalyptického, jen na stage přišel pan Solomun. Možná se podobně cítili v Itálii, když tam nedávno nastala erupce sopky Etny, protože toto k tomu nemělo daleko. Solomun začal a nikdo z nás neměl tušení, co a jak se bude dít. Po prvotních tónech bylo však naprosto evidentní a všem na místě jasné, kdo je tu pán. Ano, Mladen si s námi hrál jak kočka s myší. Každý z nás mu zobal z ruky a chvílemi to bylo až magické. Atmosféra v Roxy by se dala krájet, ba co krájet, dala by se přímo těžit a vyvážet dál, jelikož tohle jsem dlouho, skutečně dlouho, nepamatoval. Lidé byli u vytržení, Solomun nenudil a ti, kteří tvrdili, že to bude spíše uspávačka, nevěděli zhola nic. Tohle by mě neuspalo ani po platu Rohypnolu a svíjel bych se tam i tak! Tančil jsem, i když prostoru nebylo moc, tančil jsem, i když se vzduch stával nedostatkovým artiklem, tančil jsem a potlačoval fyziologické volání přírody...

Nešlo to, nemohl jsem, a nechtěl odejít. Čekal jsem na nějaký moment, který se mi nebude líbit, ale čekal jsem marně. Hodina proletěla, tu druhá a najednou už třetí a já stále viděl, kolik nádherných tracků dokáže vytáhnout, jak moc ho to baví a jak si to vše užívá. Předával nám tolik energie, že by z toho Dukovany nahodily zbývající bloky... Šel jsem se však na okamžik i nadýchat vzduchu do chill out zóny, pozdravit pár lidí a konečně si koupit i něco k pití. Ale co to?! Voda došla, prostě nebyla už nikde k dostání, barmani však byli ochotní a lidem nalévali kohoutkovou. Já však potřeboval něco ostřejšího a s pepsi colou v ruce zamířil do davu dolů. Až tam jsem opravdu naplno cítil ten markatní zvukový rozdíl! Bylo to lahodné, znějící a dunící přesně tak, jak má. Snad to Roxy vydrží a nikdo to nezakáže či snad klub nebude nucen to radikálněji tlumit.

Už jsem nemohl... Fyzická síla docházela, a i když hlava velela: "zůstaň", tělo už chtělo jít domů. Bylo 6:23 a v Roxy bylo ještě úplně plno. V šatně mi ale řekli: "že se stejně bude hrát už asi jen 40 minut - maximálně do sedmi, pak to vypnou," tudíž jsem neměl až takové výčitky. Po probuzení doma jsem však zjistil, o kolik jsem přišel. Vlastně jsem přišel ještě o několik hodin hudby! Solomun dohrál, dámy a pánové, přesně v 9:18 SEČ a po více jak minutovém potlesku a děkovacímu ceremoniálu se odebral zpoza pultu pryč... Co dodat? Fenomenální mejdan! Fantastická atmosféra, neskutečná hudba, krásná projekce, CO2 proudící do davu a stovky úsměvů... Já už nemám slov, omluvte mě, jdu si dát citrón, abych se výrazem tváře vrátil do normáu. Děkuju Roxy! Díky moc!

cesa

foto: Kryštof Kalina Photography