Report z párty Technik s Dave Clarkem od čéši

Měl jsem po pátku už v nohách nejen několik odtančených hodin, ale i pár stovek kilometrů v autě a tak jsem se na sobotu sice hodně moc těšil, věděl jsem však, že to bude náročnější večer. Šel jsem si tedy opět ještě na chvíli lehnout, abych po příjemném dni na tuto noc nabral o trochu více sil. Do klubu Storm jsem se dostal kolem půl dvanácté a bez sebemenšího zaváhání tentokrát svižně zmizel v útrobách klubu, který mi posledních pár měsíců dělá ohromnou radost a připravuje fantastické mejdany, nejen s novotou vonícími DJs na poli elektronické hudby, ale i se starými legendami, okořeněnými našim nejlepším DJs výkvětem co tu máme.



Happa sice už nějakou tu dobu hrál, ale i ze závěrečné půhodinky bylo znát, že jeho sound nebyl asi zcela úplně tím, co by lidi rozpalovalo natolik, aby mu dávali nějakou zpětnou vazbu. Co však budilo velký respekt, byl tentokrát mnohonásobně posílený zvuk, který drtil tanečníky v první řadě jako odšťavňovač pomeranče... Využil jsem chvíle na rozkoukání a pozdravil své nejbližší přátele i ty, jež dorazili až ze samotné kolébky techna, z Brna. Prošel jsem si i druhou stage, a tak nějak se snažil rychle vstřebat tu atmosféru, abych se dostal na správnou vlnovou délku tančících lidí.

Kolem půl jedné, když už bylo vše zapojeno, spustil svůj dynamický set náš DJ Kaisersoze. Dozajista není potřeba tohoto pána dlouze představovat, jelikož ti, co mají v krvi techno, ti, kteří chodili na párty už v minulém století, moc dobře ví, kdo Jirka je. Mistr zvuku, fantastický člověk a DJ, který dokáže pouhým zvukem navodit nekontrolovatelnou euforii v každé buňce vašeho těla. Jirka spustil neskutečnou techno jízdu, a ta mě uhranula natolik, že jsem se během okamžiku ocitl v první řadě, držíc se reprobeden, a užíval jsem si každičký tón a basovou linku linoucí se skrze membrány ven. Zavřené oči mi navodily pocit cestování v čase, hudebně jsem byl daleko za vším, co jsem slyšel a přitom tak blízko...



Bylo to jako kdysi, jen tma, pár světel, drsné a přitom jemné techno masírující každičkou část těla. Tančil jsem, potil se, snažil se udržet tepovou frekvenci na snesitelné úrovni, abych to udýchal. Nedařilo se, ale nemohl jsem přestat. Byl jsem absolutně pohlcen a vtažen do toho příběhu, který Kaisersoze vyprávěl. Každá změna beatu, každý mix nutil mé tělo reagovat s přesností chirurga. Neřešil jsem, nemluvil, jen tančil... Je až s podivem, co hudba dokáže a přesně takto si představuji rituální tance šamanů uprostřed ničeho. Tohle bylo krásné - tak osvobuzující od všech myšlenek, od všech situací, byla to pouze přítomnost a hudba. Skvělé! Díky moc, Jirko - tohle byl set večera!



Asi si možná někteří ťukáte na čelo, ale já si ho akorát musel otřít do úplně mokrého trička a i když to bylo skvělé, vlastně jsem byl už docela rád, že se Kaisersoze musel střídat s Dave Clarkem, asi bych to totiž už déle nevydržel... Dave Clarke je známý především tím, že se za těch několik desítek let asi nikdy neusmál a jestli jo, tak maximálně na zubaře. Je to prostě Dave Clarke, ale naštěstí pro něj - úsměvem se tu nehraje! Jeho ruce na mixáku se pohybovaly tak hbitě, že pozorovat to, je sám o sobě zážitek, a k tomu přidal i skvělý hudební výsledek. Dave hrál perfektní techno, s efekty to příliš nepřeháněl, a tak se vše neslo ve znamení vyrovnaného soundu valícího se stále plynule kupředu. Vzduch už mi začínal po těch několika hodinách trošku vadit - byl zcela zakouřený a zapocený prostor dával plicím hodně zabrat, zvláště když máte při fyzické činnosti o dost zvýšený nárok na přísun kyslíku... Šel jsem se párkrát projít chodbou na druhou stage, kde se hrálo trochu jemněji, i když k ránu se tam sázel celkem slušný "dramík", ale na ten neumím tančit...



Víte, už se hrozně těším na narozeniny, přeji si totiž kloubní výživu... Ano, vážně, už jen ze setrvačnosti jsem totiž čekal na Ravica, který svým svérázným způsobem začal diktovat jako učitelka na češtinu, a nezbývalo nic jiného, než spořádaně a hlavně rychle vše stihnout. Už mě ale vážně hrozně bolely nohy, musel jsem tedy jít, tudíž jsem se rozloučil se všemi statečnými, kteří zvládli to tempo až do konce a vyrazil směr domov. Noha na plynovém pedálu mi dávala znát, že dva mejdany po sobě je v jejím věku už hodně, ale já to ještě rozhodně nevzdávám! Shrnutí tohoto večírku pod taktovkou skupinky CODE je jednoznačné. "Kaiser" zvítězil - u mě na 100%! Dave bavil a lidi byli skvělí. Kouření bych hned zakázal a příště se budu těšit ve Stormu na legendu - Jeffa Millse a to již 8. dubna. Děkuju všem!

čéša

foto: Miroslav Belančin (Storm)