Report z Defected Croatia 2016 od DJe Funa

Po nedlouhém spánku jsme před polednem v pátek 12.8. šlápli na plyn a vyrazili směr Garden Tisno. U Dubrovníku nás ještě zdržela menší nehoda, to když jsem půjčil volant Milanovi, který během pěti vteřin stihl nacouvat do "Meďoura" za námi. I když to byl spíš ťukanec, krásná dáma za volantem moc "happy" nebyla. Než jsme vše vyřešili, nabrali jsme dvouhodinové zpoždění, jež bylo potřeba dohnat. Následující jízda byla tedy dost zběsilá. Před osmou večerní jsme byli konečně na místě. V následujících 60ti minutách jsme se stačili ubytovat, dát sprchu, převlíct se, přijmout pozvání na večeři od našich hostitelů a v devět už stanout před branou Defected Croatia! Akorát včas.



Na hlavní pódium právě nastupovali Basement Jaxx ke svému DJ setu. Respektive polovina tohoto proslulého dua - Felix Buxton. A vodil si narvanou stage pěkně nahoru / dolů, eklekticky, s častým střídáním stylů. Pro mě určitě jedno z těch lepších vystoupení na hlavním place. Dali jsme ho celé, avšak já ke konci už pošilhával po druhé scéně, která mě zajímala mnohem víc. Beach stage! Jak by se taky jinak měla jmenovat, když je umístěna přímo na pláži a na taneční parket doslova narážely vlny... Tady se během pěti dnů, pod vyletněným rákosovým pódiem, vystřídala pomalu celá světová deep a soulful house špička!



Dorazili jsme právě včas, v akci zde byli společně DJ Spen a Karizma. V naší louži jejich jména řeknou něco málokomu, ale v USA a Velké Británii jsou tihle pánové opravdovými ikonami house music (na svědomí krom vlastní bohaté tvorby mají i remixy pro taková jména jako Mary J. Blige, Bob Sinclar či Lenny Kravitz)! A přesně podle toho mejdan také vypadal. I tady bylo narváno a na rozdíl od hlavního pódia, kde bylo k vidění i pár "nadmíru vyjetých východních teplákovek" (k tomuto tématu se ještě dostaneme), se zde nacházelo v podstatě jen anglicky mluvící publikum. A to, jak jsem naznačil, hudbu těchto klasiků dobře zná. S rukama nad hlavou se tady strhla "euforka", jakou naše kluby už ani nepamatují... Téměř dvě hodiny procházka čistou house music, od jejích kořenů až po současný americký funky deep. Že zažijeme jeden z vrcholů festivalu hned první večer, jsme tedy nečekali. A to jsme ještě netušili, že další bonbónek je na cestě...



V jednu ráno totiž v Garden hudba utichla a převážná část návštěvníků vzala útokem taxíky, auta nebo i místní boat taxi a přesunula se do několik kilometrů vzdáleného klubu Barbarella, kde festivalová after každý den pokračovala až do rána. I když unavení po dnešní hektické jízdě z Černé Hory a dalších několika hodinách na parketě, vydali jsme se tam samozřejmě taky. A dobře jsme udělali! Na velké terase klubu, mezi píniemi a příjemným mořským vánkem, se rozjížděl další strhující mejdan. Aby ne, za gramcema totiž stála polovina německého projektu Purple Disco Machine. Ti v současnosti válcují světové taneční hitparády i parkety svojí bombou "Soul So Sweet" či totálním "dancefloor killerem" - remixem Dlugoshova "zlatého" hitu "Keep Pushin´". A i zde vyslaný zástupce dokázal, že berlínská scéna nemusí být jen temná experimentální depka. Pořádná porce stylů funky house a nu-disco, v níž jsem rozpoznal jejich vlastní produkci i tutovky od Baberta či Angelo Ferreri, které nechybí ani v mém kufru...



Finálně, to už za nepřestávajících ovací našlapaného parketu, se dostalo i na "top oldies" jako "The Bomb!" od Bucketheads či "Music Sounds Better With You" od Stardust. Mimochodem, vytáhnout tuhle a podobnou klasiku tady v následujících dnech nezapomněl snad žádný DJ! Bylo už skoro pět ráno a tedy nejvyšší čas to pro dnešek zabalit. Pořádně se vyspat, protože další den nás čekal další nášup beatů do uší. Jenže... Dvoudenní spánkový deficit a únava udělaly svoje, takže jsme vstali až pozdě odpoledne a vzmohli se tak akorát na plácnutí sebou na nejbližší pláži. Přemýšleli jsme, zda fesťák dnes vůbec dát, ale nakonec jsme večer pochopitelně vyrazili. Mrzí mě, že jsem propásl vystoupení Joss Mooga, ale dnešní hlavní hvězdy jsme stihli! Když jsme se rozhlíželi kolem sebe, zjistili jsme, že toho asi někteří měli po včerejšku dost.



Party people tu bylo totiž o poznání méně než předchozí večer a alespoň se to pročistilo od těch, co je přilákala spíše hvězda Basement Jaxx a dav lidí, než skutečně muzika a duch tohoto festivalu. V usměvavé "friendly" atmosféře dřívějších ročníků jste totiž model "plešatý vyjetý ruský teplákovky" vážně nepotkali. Ale to je vlastně klasika - vždy, když se z takovýchto záležitostí stane
trochu "mainstreamovější akce", nabalí se na ni i ti, co o muzice a smyslu této kultury nemají příliš páru. Tolik můj subjektivní pohled a srovnání, které jsem si nemohl odpustit, nicméně s negací pryč, protože i tak patří Tisno stále za jedno z nejpříjemnějších párty míst a hudebních setkání. Vyrazili jsme na Beach stage.



Slavný brooklynský rodák, proslulý svými tracky na nezapomenutelných labelech Tango, Siesta či NRK, si říká Joeski. O hudbě toho ví hodně, taky aby ne, když je na scéně už čtvrt století. A dával to tancechtivému davu pěkně poznat! Moje obavy, aby to nebyl pouze monotónní tribal zvuk, k němuž vždy tíhnul, se v mžiku rozplynuly. Pestrý set, groovy a funky a zase všichni "hands up in the air"! V té největší "atmošce" připlula málem až k parketu loď, která každý den vyrážela na čtyřhodinovou "pařboplavbu s DJs", čímž tvořila vlastně takovou třetí stage. Dav z parketu se nadšeně zdravil s pařmeny na palubě korábu. A i ti se následně přesunuli na Beach stage a večírek opravdu gradoval! O půlnoci ještě následoval vytleskaný přídavek a pro dnešek "plážový dancefloor" zavíral. Dali jsme si ještě na baru pivko za kilo (ceny jsou logicky tvořené pro nejpočetnější enklávu z Velké Británie, takže pro našince extra přívětivé nejsou - nealko zhruba 80,- Kč, víno stovka, "hamboš" dvě). Ale co, dovolená a párty u moře... :)



Přesunuli jsme se k zakončení dnešní session na main stage. Hrál zde další veterán house music, newyorský producent, DJ a držitel nominace na Grammy - Dennis Ferrer, tedy jeden z hlavních koňů samotného labelu Defected. Mám-li být upřímný, pro mě nuda a místy až demence... Dnes žádná after, byly dvě ráno a zítra bydou v hledáčku Junior Jack, Roger Sanchez a můj favorit Sonny Fodera. Nedělní pozdní snídaně v jedné z příjemných kavárniček sluncem zalitého Tisna zahájila náš předposlední festivalový den. Pohoda... Celé odpoledne jsme strávili povalováním na pláži, pár metrů od dokonalého soundu Funktion One, z něhož se daleko po moři nesla jedna deep house melodie za druhou.



Beach stage totiž jela už od 12:00 a postupně se zde střídali například Defected DJ Andy Daniell, známý i vydáváním u labelu Bargrooves, Lee Walker, jehož hit "Freak Like Me" letos válcuje celou Velkou Británii a i zde ji hrál kdekdo. Moc fajn byl i set Joshe Butlera. Party people si to v tu chvíli hojně užívali ve vyhřátém písku či přímo v moři, odkud byl na pódium s DJs přímý výhled. A jak se blížil večer, přibývalo i těch, co přicházeli hodit bokem na parket. Přesto, že se na hlavním pódiu blížilo vystoupení dalšího z mých oblíbenců, nu-disco mága Dr. Packera, unaveni z celodenní smažby na slunci jsme pláchli na chvíli do stínu města na večeři a připravit se na noční pokračování téhle "neverending fiesty".



Před devátou jsme byli zpět a hned nás čekalo dilema. Junior Jack na hlavním pódiu, nebo Sonny Fodera na Beach stage? První z nich začal trochu dřív, takže asi čtvrt hoďky jsme si dali jeho. Stačilo! To je asi tak vše, co k jeho hraní mohu říct... Následoval rychlý úprk na "plážovku" a dlouhovlasej týpek s kšiltovkou dozadu už to rozjížděl. Australan Sonny Fodera chrlí posledních pár let na labelech jako Defected, Guesthouse, Salted či na svém vlastním vydavatelství Beatdown jednu deep a funky house "mrdu" za druhou. Osobně nejvíc miluji tu se ságem a vysamplovaným vokálem Dusty Springfield pod názvem "Spooky". Od začátku jeho setu bylo vidět, kdo je tady pánem. Lidi ho evidentně zbožňovali a on jim fakt nakládal. Což neznamená, jak by to mohl pochopit leckdo v našich končinách, ani tvrdě, ani rychle... Hutný groovy beat byl v každém jeho tracku základ, na nějž byly vrstveny funky melodie a samply, často živých nástrojů. Valilo se to na nás a navíc tenhle usměvavý chlapík pozitivní energii přímo vyzařuje, takže na parketě se odehrával doslova "mejdan století". A nebylo divu, že celé vystoupení za jeho zády na pódiu propařil s rukama nad hlavou i "stuff" v čele s krásnou a milou kanadskou stage managerkou.



Ani Sonny nezapomínal na nějakou tu klasiku a těžko byste uvěřili, co se stalo, když pustil devadesátkový megahit od Galy - "Freed from Desire". Docela by mě zajímalo, kdo si na tenhle track u nás ještě vzpomene a hlavně, kdo by to asi tak zahrál uprostřed rozjeté párty... Tady to ale s rukama vystřelenýma až někam do vesmíru, kompletně všichni od začátku až do konce odzpívali! Před jedenáctou večerní následoval finální bouřlivý aplaus a měli jsme další z vrcholů festivalu za sebou. Díky, Mr. Fodera! Večírek ale zdaleka nekončil. Přišli jsme doprostřed píniové zahrady, kde byla postavena main stage. Asi největší hvězda festivalu se právě postavila za gramce (CD). Roger Sanchez, původem Kubánec, který si však svoji slávu vydobyl začátkem devadesátých let v undergroundových newyorských klubech. A samozřejmě i vydáváním vlastní produkce na kultovním labelu Strictly Rhythm, z níž se nejedna jeho skladba stala později nezapomenutelnou house klasikou. To jsou ale doby dávné a dnes je z Rogera bezmála světová celebrita a mimo jiné i držitel ceny Grammy.



Jeho zdejší set, nesoucí se v duchu jak oldschool hitů tak i současné produkce, si publikum viditelně užilo. Mě potěšily remixy klasik v podobě "Free" od Ultra Naté, kterou opět všichni odzpívali nebo třeba "Needin U". Ale jinak? Roger nezklamal, ale ani nenadchnul a mě to místy přišlo trochu bezduché. Nutno však poznamenat, že to je můj pohled a možná nemohu úplně objektivně hodnotit, když jsem celé vystoupení nedal a v půlce prchl na plážovou stage. Tam jsem chytil ještě závěr jízdy Dario D´Attise, který hrál o poznání drsněji, než DJs v line-upu před ním. Parket již nebyl zcela zaplněn, přesto si i on vysloužil na konci skandování, které odměnil přídavkem. Nejsilnější hudební kafe nás ale čekalo o chvíli později v Barbarelle. Na scéně byl jeden z nejtalentovanějších a největších objevů současné dance music. A odkud jinud by mohl být, než... Jistě, že také z New Yorku, kolébky underground house music. Tamní média nešetří na adresu tohoto DJe a producenta chválou a doslova píší: "Pokud něco víte o taneční hudbě, znáte Eli Escobara. A pokud ne, tak budete!" Souhlas.



Eli začínal v osmdesátých letech s hip-hopem, discem a černou muzikou a tento vliv je z jeho tvorby jasně cítit. Je neskutečné, kolik tracků z jeho posledních dvou alb vyšplhalo do Top 10 světových žebříčků. Největší rozruch způsobily loni a letos jeho bomby "Seein U" a "Visions" z LP "Up All Night" a z nového alba "Happiness" pro změnu super pecka "Can't Stop Dancing" a abslutní světový "anthem" "Phreeky", který i na Defected Croatia "provařil" nejeden DJ! Jeho set zde byl jedním slovem famózní! Pestrou kombinací pozitivních nálad a stylů, od funky jazz house music, přes nu-disco, deep, latino, klasiku až po našláplý tech-house si s publikem pohrával tak, že mejdan vypadal jak divoká jízda na nejzběsilejší světové horské dráze v New Jersey. :) A to i přesto, že se do Barbarelly z festivalové zahrady dost lidí teprve přesouvalo a zvlášť v první půli jeho setu zde ještě nebylo zdaleka narváno. Ale ti co byli, se bavili královsky. Paráda, tohle jsem si užil na plný pecky! Až tak, že jsem měl dost a rozhodl se nečekat na ranní set dalšího oblíbence Freda Everythinga. Nedávno jsem ho slyšel v pražské Radosti a tak jsem si vystačil s jeho zítřejším odpoledním vystoupením u moře.



Poslední den. Milan odpadl, ale já si to chtěl každopádně ještě užít. Před polednem už jsem se slunil na pláži hned u Beach stage a čekal na vystoupení týpka, jehož některé tracky rád hraji. Blacksoul, zde ve společném setu s kolegou ze svého labelu Tomem Bugem, dával luxusní dvouhodinovku v rytmu deep a soulful house. V tento čas na parketu samozřejmě žádné šílenství, ale přesto byla jejich muzika odměňována častými výkřiky na pláži a v přilehlém píniovém háji "pohodujících" clubberů. Docela překvapením pro mě při rozhovoru po jejich hraní byl fakt, že jsou oba z Chorvatska. Stejně tak, jako ten, který nastoupil za gramce po nich. A opravdu za gramofony! Ilija Rudman totiž zůstal věrný vinylu a tak sázel jednu deep placku za druhou. "Co víc si přát," pomyslel jsem si, když jsem se za zvuků tak příjemných tónů rozhlédl z lehátka kolem a viděl jen úsměvy, slunce a vlny. Tahle nechutná selanka pokračovala až do večera.



A ve stejném duchu i s již zmiňovanou kanadskou hvězdou Fredem Everythingem. Ten hrál o poznání klidněji, než na svých vystoupeních v klubech. Do setu zařadil krom jiného i zajímavý remix New Order, samozřejmě i svoji vlastní produkci a celé to bylo... Prostě jak jinak, než super! Po tomhle "sejšnu" bylo potřeba si trochu odpočinut v klimatizovaném apartmánu, ale na závěrečný noční mejdan jsme byli pochopitelně zpět. A že to byl opět mejdan se skělou atmosférou, snad už ani nemusím zdůrazňovat. Na Beach stage se na pódiu vystřídali Adam Port a David Mayer, DJs proslulých německých labelů Moon Harbour a Keinemusik a mimo deep house a nu-disco ukázali i svou minimalovější polohu. Lidé si poslední večírek užívali a závěrečné finále se blížilo. V jedenáct byla main stage narvaná k prasknutí. Všichni čekali na mistra, který to měl dnes celé uzavřít. Tu čest nemohl dostat pochopitelně nikdo jiný, než brooklynský veterán, polovina snad nejkultovnější house dvojice vystupující jako MAW, tedy Masters At Work.



Tu tvoří pánové, co stáli u zrodu celé taneční kultury, Little Louie Vega a Kenny Dope Gonzalez. A ten druhý z nich právě přicházel na pódium Defected Croatia... Pokud vám jejich jména nic neříkají, nevíte bohužel o house music nic! Takže tady je pár tipů z jejich zlaté produkce na doplnění znalostí a možná i pochopení kořenů celé taneční kultury: "To Be in Love", na Ostrovech i za velkou louží doslova house hymna. Nuyorican Soul - "It´s All Right, I Feel It" a slavný remix od MAW s vokálem Jocelyn Brown - "Bliss", jedna ze zásadních hitovek underground house music, "Sunshine After The Rain", "Next To Me", tedy jejich "killer remix" na proslulé značce Henry Street a takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna... Ač mám hudbu MAW velmi rád, znám i jejich skvělé sety nebo třeba parádní vystoupení v Boiler Room z Londýna, tady byl Kenny Dope pro mě zklamáním. Snad proto, že byl bez svého parťáka Louie Vegy, snad proto, že se nechal strhnout pohledem na rozjetý dav, ale každopádně do toho "bušil" hlava nehlava. Nakonec to ale přeci jen zachránil alespoň nějakou z těch svých proslulých...



Závěrečnému aplausu ale samozřejmě neunikl. A nakonec jemu i všem přítomným poděkoval do mikrofonu sám "big boss" festivalu a majitel labelu Defected - Simon Dunmore, jehož všichni přítomní odměnili ještě bouřlivějším potleskem. Zaslouženým! Únava však byla za těch pět dní znát i na mladších, než jsem já, ale na druhou stranu jsme se s koncem téhle zásadní události letošního léta všichni opravdu těžce smiřovali... Komu by se taky chtělo pryč ze "skororáje"?! Rozhodně všem našim milovníkům moře, dobré hudby a tanečních akcí místo "zkomečnělé" Ibizy doporučuji tuto letní akci v Garden Tisno v Chorvatsku. Tak snad zas příští rok...

DJ Fun

foto: archiv