REPORT

 

Space DJz & Billy Nasty

Protože jsem stále jedním z nadšenějších techno posluchačů, věnoval jsem dvě po sobě jdoucí páteční noci návštěvě Karlových Lázní. V jednom z mnoha pater, téhle rozporuplné tančírny, je ukryt nevýrazný a pomenší klub Paradogs. A právě v něm se již od počátku (rok 1999) pořádají pravidelné party za účasti zvučných jmen světové scény - příkladně v uplynulém roce: výtečný Marco Bailey či Adam Beyer. V únoru byli pozváni, v Čechách veleoblíbení, Space DJs (tedy i jinak ctihodná jména Jamie Bissmire a Ben Long) a ze stejného anglického kraje posléze Billy Nasty, a to by měl víkend nadcházející vystupovat neméně k poslechu lákavý Marco Zaffarano.

 

Protože jsem stále jedním z nadšenějších techno posluchačů, věnoval jsem dvě po sobě jdoucí páteční noci návštěvě Karlových Lázní. V jednom z mnoha pater, téhle rozporuplné tančírny, je ukryt nevýrazný a pomenší klub Paradogs. A právě v něm se již od počátku (rok 1999) pořádají pravidelné party za účasti zvučných jmen světové scény - příkladně v uplynulém roce: výtečný Marco Bailey či Adam Beyer. V únoru byli pozváni, v Čechách veleoblíbení, Space DJs (tedy i jinak ctihodná jména Jamie Bissmire a Ben Long) a ze stejného anglického kraje posléze Billy Nasty, a to by měl víkend nadcházející vystupovat neméně k poslechu lákavý Marco Zaffarano.

Pokusím se nejprve stručně popsat místo konání, neboť to bohužel má značný podíl na konečných dojmech. Karlovy Lázně jsou v nelibosti (a to oprávněné) většiny z řad stálejších elektronickou hudbu vyhledávajících, ale to neznamená, že by bylo uvážené zatracovat zpočátku příjemně se jevící možnost poslechu nějaké té techno persony a především za malý peníz - konkrétně 50kč mezi 21-22hodinou a následně za stále přijatelných 100kč. Samotný klub Paradogs je umístěn ve třetím podlaží čtyřpatrové budovy v sousedství Karlovy mostu a zatímco jeho kapacitu laicky odhaduji na zhruba 400 tančících, tak oficiální čísla hovoří pro 3000 v rámci celé budovy. Tedy klub tam není sám a tak je ke škodě své, potažmo účinkujících, umístěn nad Diskotékou a tzv. Kaleidoskopem. První jméno je myslím, že dostatečně výstižné co se týče charakteru hudby odtamtud se linoucí - ovšem s tím je spojeno i další linutí z tamějšího patra a to slečinky a chlapečkové na hranici zletilosti zvědavě bloumající budovou. To Kaleidoskop si nemůže na věk své klientely stěžovat a to nejen pro to, že hraje jen hudbu pro ročníky 1970 (tedy co se hudební produkce týče podivná léta 80´) a jim blízké, ale též pro občas hojný výskyt vyzrálejších, alkoholu mohutně holdujících, cizinců. Tím se uzavírá atypická část publika do které ovšem ještě spadají ti, kteří směřují do nejspodnějšího patra s především "černou hudbou" a pár labužníků z pohodlně zařízeného chill-outu hned pod střechou.

Už vstup do tohoto společenského zařízení je nezvyklý, protože až příliš široká škála hudby přitahuje spoustu lidí a dobře známý fakt s výhodnějším vstupem do desáté je neprakticky nakumuluje v brzký čas do hrozivě se v dál táhnoucím zástupu. Obvykle je konečná doba vyčkávání do půl hodiny, ale protože to obnáší razantní se mačkání a podřízení se nemilým Security, není to nic příjemného a k opakování vyhledávaného. U samotných vchodových dveří je nutnost podrobit se bezpečnostní prohlídce a pokud patříte mezi ty labilní jedince, jež si s sebou do klubu tahají svou oblíbenou zbraň, sem se rozhodně nedostanete. Na jednu stranu chvályhodné, že se vedení klubu stará o nenásilnost průběhu akce, ale na druhou stranu tímto nepohodlným jednáním a především četnou vnitřní kontrolou, dává zavděk k oné nelibosti celého komplexu.

V přízemí a posledním patře jsou umístěny plynule fungující šatny, dodávám, že s dobrovolným příspěvkem a praktickým vylepšením, kdy si šatnářka na lístek co se připíná k oděvu napíše Vámi vyřknuté "heslo" a při ranním kontaktu se toto slovo ověřuje. Praktičnost je spíše v tom, že při ztrátě lístku nejste nucení čekat až do rozebrání celé šatny, ale zakrátko řeknete ono "heslo" a tím se dostanete i ke svému oděvu či baťohu.

Stoupám prostornými schody uvnitř budovy vzhůru ke svému patru a míjím několik dvojic v obleku skrytých svalovců s pramálo vlasy, říkajících si Security - I zde by se dala jejich přítomnost uvnitř odůvodnit snahou o hladké konání zábav, ale jejich počínání tomu příliš nenasvědčuje a tak i když je mé noční chování veskrze slušné, mívám rozpaky když okolo mě prochází jeden z nich a nelibým pohledem kontroluje dění, včetně návštěvníků. Kolují historky o jejich agresivitě v případě znelíbení, ale protože jsou povídačky starších dat a až na jeden případ (staršího data) se neshodují s mými aktuálnějšími prožitky, věřím, že se dnes již nic takového neděje.

K chodu celého podniku jsem snad řekl dost a nyní tedy zamíříme do Paradogsu. Malý, ale zajímavě členitý, prostor klubu je tvořen barem, skromným pódiem a konstrukcí jakýchsi lešení po obvodu a částečně i nad vypuštěnou lázni, jež slouží jako hlavní taneční parket. Pocity z pobytu uvnitř jsou spíše ponuré, protože prostor je nepříliš osvětlen a byť jsou stěny pokryty fosforečnými barvami, tak s přihlédnutím k oněm kovovým ochozům je vjem z pobytu uvnitř spíše syrový a i svým způsobem industriální. Ale to mi vůbec nevadí, neb nejsem zas tak zhýčkaný a onen pocit syrovosti dává celému klubu zajímavé zvření. Pozlátko v podobě zeleného laseru je působivé a při spuštění budí naopak výsledný dojem až útulného místa. Ozvučení je na poměrnou malost prostor početné a umí podat obdivuhodně dobrý a rázný zvuk. Před kterým sice není úniku, ale je zde, s nadsázkou myšlená, možnost vybrat si pobyt u spodních zapuštěných beden s důrazem na hlubší tón - záchvěvy z těchto míst jsou vskutku úderné - nebo výše posazené středové reprobedny. Naneštěstí Vaše myšlenky z poslechu oněch vskutku masivních spodních beden hned směřují k bádání nad životností ušních bubínků a tak doporučuji být obezřetní při hledání správného místa k prožití noci.


Pátek 13. 2. 2004 - Space DJz, Aton, Ginger, Resident

Po desáté je již plno tak akorát a končetiny v rytmu tanečním nám rozhýbává, pro mě prvně slyšený, DJ Aton. Ten se nejspíš stává i residentem techno parties zde a přestože jeho hraní nepatří mezi výraznější, patrně má jistý potenciál k pravidelnému se představení. Desky, které pokládá na pult, jsou z řad svižnějšího, tvrdšího techna a k lepšímu se mixují s těmi co přidávají i prvky electra a zahloubaných až minimalově táhlých akustických prvků.

Hodinu před chystanými posilami ze zahraničí počíná pokládat desky na stůl Ginger. Pán, u kterého bych čekal nápadnější změnu oproti předchozímu kolegovi, však ponechává neměnné tempo a byť přidává své charakteristické desky, tak se hraje stále úderné techno. Ovšem s jakousi typičností pro Gingera plného temných bublání a jemných melodických poklepávání, které v sále nastolili příjemnou atmosféru.

Křepčící dav nápadně více píská a víská, z dosud nerušeně dunícího taktu je slyšet jen "scratch" a na pódiu je o jednu osobu více, tedy venku odbila hodina dvanáctá a tady počínají Space DJ´s odbíjet první záchvěvy svého vystoupení. Laser a světla nezůstávají pozadu a tak je rázem patrná proměna, kdy zelené paprsky působivě kmitají nad rozvášněnými tancujícími a ti též jakoby "ožili" a dotvářejí tak hlasitou odezvu na první, dosud opatrně tepající, desky. Za hodinu svůj set vygradovaly do tak zběsilého tempa, že se zcela zaplněný prostor, při úporné snaze tančících o udržení rytmu úderů, proměnil takřka v saunu. Postupem času a vysílení z nekončící záplavy beatu, se překvapivě razantnost a spád celého společného hraní Vesmířanů zrychluje a nekompromisně zahušťuje. Kočírovaní čtyř gramofonů a dvou mix-pultů umožňuje při správné manipulaci přinejmenším vizuálně zajímavou podívanou a tím pohled na Bissmire a Longa rozhodně je. Mnoha lety sehraná dvojka bez větších obtíží graduje své představení s takovou vervou, že zejména posledních pár desítek minut bylo i akusticky naprosto excelentní. Těžkotonážní smršť z hlubších zvukových vln v kombinaci s zlověstně syčícími hi-haty, proloženo efektním zascratchováním při jednom z mnoha rychlých mixů, to by byl asi ten nejvhodnější recept pro případné zájemce z řad těch, co by jako já, též toužili po umu takto hrát.

A protože mám tu čest slýchávat tyto pány od léta páně 2000 s jejich nezapomenutelným prvním vystoupení na tehdejším Summer of Love, a i když objektivně přiznávám vynechání několika party s nimi, tak set, který zde odehráli byl bezesporu nejtvrdší. To je s přihlédnutím k oněm starším hraním, jež byla vyšperkována spoustu melodických ploch, trošku škoda, ale i přesto se všichni očividně bavili a o to je přec jen stále jde.

Od třetí hodiny až do konce, který jsem si osobně udělal již dříve, ale měl by být tak kolem půl šesté ranní, hraje slovenský DJ Resident. Země původu je patrná při poslechu jeho stylu a tak se již notně unavený dav pohybuje do záplavy zlověstných perkusí a přímého taktu od známých slovenských tvůrců.

Hudební lahůdka v podobě Space DJ´s, tedy byla nikoliv překvapivě vrcholem celé noci a mrzí mě jen rozporuplně (či spíše ne-) fungující klimatizace uvnitř. Příjemně totiž bylo jen při hraní Atona a od té doby v prostoru panovala taková sauna, že opocené tváře a oděv nasáklý potem byl znakem každého z řad příznivců techna v celé budově ;)


20. 2. 2004 - Billy Nasty, Dalo, Pietro, Aton.

Namísto činu se tedy po týdnu opět navracím a přestože tato návštěva byla neplánována, tedy jel jsem na popud kamarádův, nakonec jsem nelitoval. První z plejády inzerovaných diskžokejů je opět Aton - tím mimochodem potvrzuje mou teorii o své rezidentuře ;) - a již ne tak zbrkle hraje. Jeho set byl vhodný pro pomalé se zaposlouchávání a těch pár desítek lidí tak také činilo. Očekával jsem menší počet tančících, ale nikoliv až takto rozsáhlý a vzhledem k informaci o též méně početném osazenstvu v Miš Maši na Citadele, se nabízí vina na blížící se Orion Hall s Carl Coxem - taky jsem původně chtěl spočinout v domácím gauči..

Dalo patří mezi respektované slovenské DJ i producenty (Olga+Josef) a pro mě osobně jeden z nejoblíbenějších, tedy během jeho pobytu na pódiu jsem hltal s upřímnou nadšeností ten příval nepravidelných beatů a ostrých sykotů. Zpříma dunící vinyl je ladně namíchán do zpočátku chaoticky tepajícího další desky a zvuky, při tomto počínání slyšené, jsou pro mé ucho těmi nejzábavnějšími - kostrbatě se snažím sdělit mou radost z Dalova působení za gramofony ;) Mou pozornost však více poutají okolo tančící, kterým dominuje pán úctihodného věku se kterým se pobaveně pozdravím a zjišťuji, že je to Čech s nepokrývanou vášní pro techno hudbu. Přestože jeho věk, ve vší počestnosti, odhaduji na trojnásobek od průměrného stáří v místnosti, tak pán tančí celou noc a zaslouží si tím rozhodně respekt, protože nevypadá na rozdíl od některé mládeže na uživatele dopingu v různé podobě. Též je k vidění parta hochů v saku, okrášleném kravatou a dívčina velmi mladistvého vzhledu. Ne, že bych se mezi těmito vskutku atypickými návštěvníky cítil špatně, ale chybělo mi to osazenstvo, na které jsem přec jen zvyklý, tedy pár známých tváří a mládež v "módních" party hadříkách.

Billy Nasty odehrál excelentní set na předloňském Summer of Love a přestože jsem tam chyběl, radostné vyprávění těch, jež ho zaslechli, byly impulsem k odvrácení pohledu vpřed a vyčkání na jeho nástup. Dvě hodiny s ním byli působivé a hudba jím pouštěná byla rozhodně pestrá, zábavná a především v Čechách ne zas tolik slyšená. Jednalo se o tvrdší techno, ovšem tak nějak nenásilně bijící a bezesporu technicky brilantně namíchané. Po skončení si pískající chumel vyprosil kratší přídavek a bylo mi i příhodné slyšet Billa v létě na pořádném festivalu, tedy s lítostí nad onou neúčastí na SoL odebíral jsem se k spočinutí v horní chill-out zóně.

Pohodlné sofá rozhozené po vcelku prostorné místnosti a ne tak hlasitá a bouřlivá hudba nese se jemně prostorem. Po diskusi nad Nastyho umem a pokývaní hlavou do taktu právě znějící známé desky (leč netuším její jméno), se navracím zpět ho líhně zběsilých beatů.

Poslední Pietro patří taktéž mezi ceněné diskžokeje a ukončuje líbivou party po svém. A tak je až do konce ke slyšení možná až příliš ducha pustý set, který však očividně těch pár skalních baví a když opouštím před pátou Paradogs, tak se zhruba třicet tančících již notně znaveně pohybuje do stále rázně dunícího rytmu…

Tedy suma sumárum - hudba, jež byla po obě noci ke slyšení, patří mezi to lepší ze současné techno scény a vzhledem k pramalé ceně vstupu i po finanční stránce vhodně pořádána. Radost ovšem kalí, již na začátku textu rozepsané, nelíbivé tváře hlídačů uvnitř, stesk po čerstvém vzduchu k nadechnutí a přítomnost rozporuplných jedinců a tak pokud dovnitř nepůjdete, tak jako já, s milými a početnými známými, příliš chvály si zdejší party nezaslouží.

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016