ROCK FOR PEOPLE

Zápisky nadšené fanynky

Milý deníčku,

tohle úterý jsem se konečně dočkala a viděla svoji oblíbenou hvězdu – Manu Chaa! Ale pěkně popořádku.

Vše začalo úplně špatně. Parkování jsme ještě vychytali, ale pohled na tři budky s lístky a akreditacemi, ke kterým vedly (s výjimkou Global Station buňky) víc než stometrové fronty (možná i delší, vždycky to vidím menší, než to je), byl deprimující. Opravdu jen génius může dát akreditace společně s prodejem lístků a opravdu jen zkušený promotér dokáže vytvořit takovou mačkanici. Fronty byly tak dokonalé, že spousty taky-nadšených-fanoušků v nich strávily celý večer, aby se po skončení Manu Chaova koncertu zas sebrali a jeli dom.

Naštěstí jsem sice malá, ale šikovná, takže jsem se dovnitř dostala právě včas, abych stihla druhou půlku Manu Chaova koncertu. A od teď už to začíná být skvělé. Sice tam byl snad milion lidí (můj přesný odhad), takže jsme vše viděli jen z dálky z obrazovky, ale lepší než stát za plotem u benzínky. Show to byla výborná, o tom žádná - světelný park i zvuk byl fakt masivní (když vám ale mozek ždímá migréna, moc to nedoceníte).

A Manu a jeho banda? Pustili se do všeho mnohem rázněji, než známe z desek (a protože jsem je minule kvůli dešti neviděla, byla jsem překvapená). Před našimi zraky přišla řada na ocvočkovanou koženou bundu, kterou střídala zelenožlutočervená čapka no a chvílemi i nařasená sukeň. Jinými slovy, přehlídka punk-reggae-ska-latina, střídajících se i v rámci jednoho songu. Šílená, zábavná, energií kypící kombinace a taky neskutečný zážitek.

Po Manu Chaovi ovšem přišlo další překvapení, a to v podobě kapely United Flavor a jejich reggae / dancehall / ska vystoupení. Vlnit se pod hvězdným nebem, paráda! Jenže když nejste ortodoxní romantik, potřebujete trochu vyudit kouřem. Částečně uzavřená Glogal Station stage – ideální. Právě dohrávající africké rytmy Ti-di-ta-de (naprosto úžasní, vážně) vystřídali Ohm Square a jejich nová deska (jak to bylo s line-upem, je zřejmě jiná pohádka). V tu chvíli se mi vrátila frontou vzniknuvší migréna, takže vysoké tóny společně s kvalitním zvukem mě vyprovodily zpátky za United Flavor.

Nebudu nic zastírat, tím kulturní zážitky skončily a nastala prachsprostá kalba. Naštěstí to mají rockeři načasované tak, že kalí už od odpoledne, takže jsou taky dřív vyřízení, a proto jsme byli šťastní, že můžeme po konci produkce na poslední stagei Global Station ve 3 ráno jet domů a řádně si dáchnout (nebo pokračovat jinde až do rána, jako vždy).

Co dodat? Manu masakr, zbytek fajne. Ale ten vztyčený prostředník za úvodní fronty a zkažený večer mnoha lidí, kteří se tam ani nedostali, si neodpustím!

foto: cosmics

Zpěvák, MC (ale i DJ) Earl Zinger (jak rozkošná slovní hříčka: Zinger – Singer) je nenápadnou osobností, která už se dávno nesmazatelně a přitom tak nenápadně zapsala do historie populární hudby. Byl to Earl Zinger, kdo poradil Bobu Dylanovi aby své skutečné jméno Robert Zimmerman změnil na později proslavené BD. Není divu, že Dylan poslechl. Sám byl jen začínajícím talentem, zatímco Zinger zpíval jako zavedený umělec a úzce kamarádil s revoltujícími spisovateli Williamem Burroughsem, Allenem Ginsbergem a Jackem Kerouakem. Ale zpět k muzice, Zinger spolupracoval s funkovými legendami Eart, Wind and Fire, známým písničkářským bardem Tomem Waitsem i hip hopovými old schoolery A Tribe Called Quest. Už to vypovídá o Zingerově multi žánrovém zaměření. Osmdesátá léta ho navíc zastihla ve víru taneční revoluce na Ibize i ve Velké Británii – tam představil začínajícího Paula Oakenfolda rozjetému projektu Happy Mondays. Mnoho z třeskutě slavných jmen, se kterými se Zinger během své hudební kariéry potkal, je už dnes minulostí. Zinger sám jako nenápadná legenda zůstal. V poslední době hodně spolupracuje s Gillesem Petersonem, kterého doprovodil i na evropských zastávkách jeho světového turné. Nyní společně zamířili do Prahy.