RECENZE

 

Filmová recenze: Bůh masakru

Někomu může být jméno této filmové novinky povědomé – slavný režisér Roman Polanski (Rosemary má děťátko, Čínská čtvrť), toho času v domácím vězení za své choutky na mladistvá děvčata, se protentokrát pustil do zfilmování oblíbené divadelní hry totožného jména. Nečekejte proto výpravný velkofilm, Bůh masakru je malé, skrznaskrz komorní komediální drama s pouhými čtyřmi herci v prostředí jednoho útulného bytu – takřka v duchu legendárního filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové.

 

V Bohu masakru se scházejí rodiče dvou malých chlapců, kteří si v parku dali, jak se lidově říká, přes hubu – tedy, jeden dal přes hubu tomu druhému, klackem. A tak se jejich papínkové a maminky snaží dohodnout na vyplnění pojistné události a vše pěkně v klidu vyřešit. Zpočátku to tak i vypadá, dokument je takřka kompletní, rodiče domácí/napadeného zvou rodiče hostí/útočníka na koláč a kávu. Jenomže jenomže... Každý z této čtveřice je dominantní osobou s vlastními postoji a názory, které se až moc liší od názorů ostatních. Brzy se tak klidná debata mění v nefalšovanou slovní válku, z níž nemůže vzejít vítěz. Rozestavení v poli se často mění – nejprve je to jedna rodina proti druhé, pak muži proti ženám, všichni proti všem...

Bůh masakru

Máme tady obyčejného, ne zcela úspěšného, drobného podnikatele (John C. Reilly), muže, který si každý večer sedne s pivkem do křesla a zapne si televizi. Jeho žena (Jodie Foster) je ten typ "všehoaktivistky", který musí vlézt každému normálnímu člověku na nervy zhruba za dvě minuty: chudáci děti v Africe, zachraňte tuleně, nejezte psí maso, nepijte a hlavně udržujte světový mír. Otec útočníka (Christoph Waltz) je velice zaneprázdněný právník s telefonem stále u ucha a postojem: "mám všechno a všechny na háku". Jeho drahá polovička (Kate Winslet) pak za ochotnou a inteligentní tváří skrývá povrchní ženštinu, v jejíž kabelce zabírá nejvíce prostoru líčení.

Bůh masakru

Všechny postavy se v návalech zloby postupně zbavují svých přetvářivých masek, a jak odhazují veškerou korektnost a hrotí svoje emoce a nálady, je vám stále jasnější, jak moc velcí magoři to ve skutečnosti jsou. A nejhorší na tom všem je, že do škatulek těchto čtyř charakterů můžete zahrnout zhruba 80% svých známých a s jistou pravděpodobností (závisí na míře vaší sebekritičnosti) i sami sebe. Dobrou "konverzačku" nepostavíte bez výjimečných herců. Bůh masakru takovou dobrou konverzačkou je a o své tváře se může velice snadno opřít. Všichni čtyři totiž podávají naprosto znamenité výkony, mezi nimiž vyčnívá převážně Jodie Foster a hlavně (opět) Christoph Waltz. Skopčácký gauner z Hanebných panchartů znovu ukazuje, že je ve svém oboru skutečným mistrem a prozatím pokaždé byla od doby Hanse Landy radost jej sledovat.

Bůh masakru

Roman Polanski patří mezi tu skupinu režisérů, kteří netočí průměrné a špatné filmy. Divadelní látku převedl na velké plátno zodpovědně a dovedně – aniž by ji zbavil oné divadelní nonšalantnosti. Nesnaží se svým filmem měnit společnost či utvářet dějiny, jednoduše nám ukazuje, jací jsme všichni hlupáci, způsobem, u něhož se ještě sami sobě zasmějeme, u čehož dává mimořádný prostor brilantním hercům. Bůh masakru je jednoduchá jednohubka s velice krátkou stopáží, která potěší nejen filmové fajnšmekry.

Bůh masakru (Carnage), Francie/Německo/Polsko, 2011, 79 min
Režie: Roman Polanski
Scénář: Yasmina Reza, Roman Polanski
Hrají: John C. Reilly, Christoph Waltz, Jodie Foster, Kate Winslet

Hodnocení: 80%

Josef Horký

foto: archiv distributora

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016