RECENZE

 

Neo - Allboom

Neo je talentovaný DJ, jehož producentské kvality možná předčí i ty DJské. Na české taneční scéně působí již dlouhou dobu a během ní dokázal leccos. Není divu, že jeho druhé album bylo očekáváno s velkými nadějemi.

 

allboomNeo je talentovaný DJ, jehož producentské kvality možná předčí i ty DJské. Na české taneční scéně působí již dlouhou dobu a během ní dokázal leccos. Jeho remixy pro nejrůznější interprety od Monkey Business až po Ivana Krále jej zaslouženě začlenily do české houseové elity. Nejinak je tomu i s jeho producentskými aktivitami. Zkouší, co se dá. Mimo jiné produkoval k 2step zvuku inklinující album "Tep" Jiřího Korna. :) Jeho debutové album "Nobody Faq With Jesus" nadupané na českou scénu neobvykle chytlavými "houskami" zaznamenalo velmi slušné ohlasy od posluchačů i kritiků. To, co následovalo poté, už s trochou nadsázky zní jako z pohádky. Neo vydává track "I'm Still In Luv With You" na prestižním americkém labelu Subliminal Records, za kterým stojí Erick Morillo a jeho placku hrají DJs zvučných jmen. Není divu, že jeho další album bylo očekáváno s velkými nadějemi.

Neo však překvapil všechny fanoušky očekávající další album plné veselých houseových zpívánek, neboť podpořen stejnojmennou kapelou inklinuje především k zvuku urban music a jeho novinka Allboom tak tepe především v rytmech r'n'b. Neo si zvolil opravdu nelehký úkol! Aby na to však nebyl sám, podpořili ho Honza Jakubec (baskytara, bicí), Ondra Fišer (kytara) a v neposlední řadě vokalistka Sonya. Ta svým výrazným hlasem zásadním způsobem dotváří celkový feeling tohoto alba a také se vedle Nea na tvůrčím procesu spolupodílela coby textařka.

neoCo se týče produkce, v rámci žánru není desce Allboom téměř co vytknout. Deska má výborný zvuk, jednotlivé nástroje a aranžmá harmonicky zapadají do kompaktního celku a znějí skvěle! Na desce je výrazně cítit vliv stylů jako funk, soul, r'n'b, trochu hip hop a (možná bohužel) jen decentní náznak house music. Místy jako by se autor nechal inspirovat tvorbou producentských mega hvězd The Neptunes (mimo jiné takové to Pharrellovské "ček ček aaahh":).

Tato inspirace je hodně cítit především v úvodní skladbě "Sweat, Blood & Tears", která pro mě představuje jeden z vrcholů jinak z šedi průměru moc nevyčnívajícího alba. Precizně masivní rytmika, hutná basová linka, funky kytárka a až překvapivě sexy vokál Jiřího Korna dodávají této skladbě neuvěřitelnou šťávu. Svojí intenzitou mi připomíná pecku"“Like I Love You" Justina Timberlaka. Mezi další přednosti tohoto alba rozhodně patří cit pro balady. Zejména skladba "Optimistic Eyes" vás doslova rozněžní.

Funkem nasáklá "How U Gonna Get Some" prošpikovaná již zmiňovaným Pharrellovským "ček ček aaahh" také nezní špatně. Ale pořád tomu něco málo chybí. Hodně vtipně působí skladba "Bong Song", na které si humorný featuring vystřihl Orion, a my se tak dozvídáme, jak to chodí, když producent shání MCího. Další z lepších pasáží alba je na rovnějším beatu založená a old school disco zvukem disponující pecka "Don´t Stop the Music", na které pro změnu hostuje Pat Fulgoni z projektu Kava Kava.

Skladba "He" mi opět připomíná zřetelný rukopis The Neptunes. Hutná syntetizátorová linka v kombinaci s vybrnkáváním (asi) citary zní dost zvrhle (v dobrém slova smyslu). Skladba "Znova a Znova" mi pak svojí stavbou připomíná další The Neptunes (možná se mi to jen zdá, každopádně je to poklona), a to konkrétně skladbu "Hit the Freeway" od Toni Braxton featuring Loon. Toni však jako by nahradila Sonya a Loona zase Orion. Tady ale veškerá pozitiva tohoto alba pravděpodobně končí.

Ještě trochu (a opět dost překvapivě) zaujme vokál Ondřeje Brzobohatého v skladbě "Weekend Deejay", která však jako celek svým pojetím a atmosférou připomíná spíše Kroky Františka Janečka v období své největší slávy. Při písni "Slib, co nikdo neřekl" jsem se pak neubránil cynickému úsměvu. Z průměru bohužel moc nevyčnívá ani "Steppin´ Out 2Night", která se však může pochlubit velmi propracovanou dechovou sekcí, to klobouk dolů. Lekce podbízivého a ničím nezajímavého popu v podobě "Breath 4 Me" ani dva závěrečné bonusy už také bohužel ničím nepřekvapí.

neokapelaCo dodat? Tahle deska není úplně špatná, naopak, objevilo se na ní několik hudebních momentů a producentských postupů, kdy jsem doslova zíral. Abych však tohle album nazval opravdu kvalitní deskou, na to postrádá ono magické "něco". Neo prodělal opravdu zásadní hudební proměnu, kterou však ne každý jeho fanoušek rozdýchá. R'n'b je dost ošemetná až zrádná škatulka a v českých luzích a hájích to platí dvojnásob. Právě ten český nádech celé desky kazí celkový dojem. Zajímavé hudební aranžmá byly občas přebity těžkopádně znějící češtinou a občas trochu dětinskými texty.

Ona těžkopádnost vynikne například v kontrastu s lehkostí skladby "Don´t Stop the Music" s výborným Patem Fulgonim. Co se týče vokalistů, jsou príma, ale k dokonalosti tomu stále ještě něco chybí. Možná by se Neo měl poohlédnout po nějaké dvěstěkilové černošce, která by jeho skladbám dodala tolik chybějící šťávu, protože pro tentokrát na to nestačila ani velmi slušným rozsahem hlasu i angličtinou disponující Sonya a její kumpáni. Ve výsledném efektu totiž Neo vyprodukoval trochu r'n'b a tak trochu pop album, které bohužel nezvládlo na 100% své ambice. Tohle album vás možná neurazí, ale asi ani nenadchne. Je sice fakt, že Alboom kvalitativně silně převyšuje rozpačitě křečovitý debut Sámera Issy, ale je mi trochu líto, že Neovo nové Allboom musím srovnávat s výtvorem zrovna tohohle chlapce.

Hodnocení: 60%

Připravil: FlyBoyEda 

myclickMyclick (Techno.cz, Radio Akropolis)

Novodobý Michal David, či mladičký David Morales? Tak zněla zásadní otázka před poslechem a díky té kýčovité a nejvlezlejší Weekend Deejay jsem se obával nejhoršího… Nejvíce prostoru pro vokály získala na desce zpěvačka Sonya, která je tu v té typické sexy ukňourané R´n´B poloze jako doma. Co jí však sluší ze všeho nejvíc, to jsou balady! Taková Breath 4 Me je přímo k pomilování. Ovšem až na ty texty. :( Od Neova debutu jako by snad teď bylo záměrem oslovit čtrnáctileté holčičky, které bojují se svými prvními láskami. Překvápkem je určitě účast Oriona, jenž tu s vtipem jemu vlastním přesně vysvětlil, jak ke spolupráci došlo a snad tedy nebude příliš osočován věrnými fandy ze zaprodanosti. Po muzikantské stránce paráda – Neo se ve svých nápaditých aranžích neopakuje, sám sebe nevykrádá, libuje si v osmdesátkách, a jste li z toho čekání na léto už zoufalí, přivolejte si ho alespoň tímhle Allboomem. :) Není agresivní, není náročné a pokud vás troška nového popíku neuráží, na hodinku dovolí zapomenout na všechny starosti.

Hodnocení: 50%

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016