Report z Berlin Festivalu od Sody (den druhý)

DJane Janina objevem festivalu

Přestože jsme dělali vše, co bylo v našich silách, do areálu velkolepé akce Berlin Festival 2015 jsme se v sobotu dostali až před sedmou večerní, kdy už na Elektronische Wiese hrála DJka Janina, která se bohužel kryla se skvělou Ellen Allien na pódiu s názvem Badeschiff Stage... Tato DJka pro mě byla velkým objevem festivalu! Hrála příjemné dupající minimal techno. Dneska jsem si konečně připadal jako na festivalu a ne jako na halovce. Janina hrála pod širým nebem se skvělým 5.1 zvukem, který jsem ještě neslyšel. Reprobedny byly rozmístěny do všech koutů, takže výsledný prostorový zvuk neměl chybu. Hned po ní nastoupila legenda minimal techna, tentokrát z Kanady, Richie Hawtin! Měli jsme ovšem velké dilema, protože na druhém venkovním pódiu totiž hráli Pan-Pot. Takže rychle na pláž u řeky Sprévy!



Kam dřív?

Tady zase trochu pokulhával zvuk, ale zážitek z výhledu na Berlín se zapadajícím sluncem a za poslechu skvělého techna stál za to. Atmosféra parádní! Tančilo se jako o život a Pan-Pot si svoje hraní očividně také užívali. My jsme ale stejně dali přednost Richiemu a jeho minimal technu, které bylo na podvečer jako dělané. Skvělý minimal, tak jak ho od Richieho známe, šlapavý zvuk s pomalejším beatem, který pěkně Berlín rozhýbal. Až konec setu byl trochu monotónní, jako by nás chtěl uspat... Každopádně sklidil ohromný aplaus, z čehož bylo cítit, jak je v Berlíně oblíbený. S koncem jeho setu skončili i Pan-Pot a s tím i všechna venkovní pódia.

Kam teď?

V pauze před dalším vystupujícím hrál Kid Simius. Bohužel jenom půlhodinový DJ set, který sice stál za to, ale živá show je o něčem jiném. Nyní nastoupil "uspávač večera" James Blake. Nevím, proč tento písničkář hrál na elektronickém festivalu... Určitě by se to více hodilo v podvečerní čas, než v čase, kdy chtějí všichni pařit. Tento koncert, ani žádný jiný program nás nezaujal, a tak jsme se jen tak poflakovali po areálu. V pauze jsme navštívili Glashaus, kde podle programu pro mě hrála samá cizí jména, a tak mě napadlo jediné... Že bychom konečně slyšeli ten tolik typický "Berlin sound"?! Velké zmýlení! Hrála se zde klasická hudba a  návštěvníci se náramně bavili. Stát frontu do totálně zakouřeného Arena Clubu se nám už nechtělo a na hlavním pódiu vystupoval berlínský MC Romano, který měl potřebu se spíše z něčeho vykřičet, než rapovat, takže sečteno podrženo - sobota večer a nebylo do čeho píchnout. :( Podle programu hrálo sice devět pódií, ale na osmi z nich žánrově něco jiného a navíc byly jen pro pár set lidí. Ty venkovní taneční končily úderem desáté hodiny. Otázkou je, co tím chtěli organizátoři říci. Lákali na velká jména světové elektronické scény a pak nám  nabídli hudbu, která s tímto stylem neměla nic společného. Až budu chtít  poslouchat klasickou hudbu nebo písničkáře, tak si vyberu hudebně jinak  zaměřený festival...



Berlínský oblíbenec

Naštěstí večer ještě nekončil a na řadě byl zásadní koncert Fritze Kalkbrennera, který na jaře hned dva dny po sobě vyprodal pražskou Roxy... Fritz rozjížděl  skvělou živou show, postupně mě však ruce i nohy přestávaly poslouchat. I když  jsem věděl, co od něho mohu čekat, i tak jsem si to náramně užil. Až na pár nových tracků zahrál totožný set jako v Roxy. Nechyběly skladby jako "Back Home", "Little By Little" nebo pecka "Wes" a všechny sám odzpíval svým neotřelým hlasem. Bylo cítit, že tady je doma a že ho fanoušci zbožňují. Při hitovce "Sky and Sand" s rukama nahoře zpívala celá hala. Zatím asi nejlepší atmosféra za celý festival! Dalším vystupujícím byli Âme, jméno, které se prosazuje na světové taneční scéně stále více. Jejich hudba je něčím jiná než od ostatních producentů. Dlouhé, táhlé plochy, které parádně gradují a mají ten správný spád. Nám už ovšem nohy vypověděly službu, a tak jsme se pomalu odebrali ke spánku. Bohužel kvůli pracovním a rodičovským povinnostem jsme přišli o poslední den festivalu, kdy vystupovali: Underworld, Róisín Murphy nebo Rudimendal...



Co říci závěrem?

Tento festival úplně nesplnil mé očekávání... Do Berlína jsem jel poznat nový  čerstvý sound, který jsem však na festivalu téměř neslyšel. Line-up byl až na pár  výjimek luxusní, koncerty a vystoupení DJs neměly chybu. Mínusem byl páteční  špatný zvuk, zpomalená obsluha na barech a hlavně pouze jedna větší elektronická stage. Každopádně to byl parádní zážitek užívat si atmosféru tohoto techno města, kde tím žije skoro každý napříč generacemi. Tento festival v industriálním prostředí bych doporučil a už se těším, až znovu do Berlína vyrazím.

soda

foto: archiv